Ema a žáby: Jsou to inteligentní zvířata, slyší na jméno. Bohužel z přírody rychle mizí, a tak jsem napsala starostovi, říká

Miluju plazy a obojživelníky, již odmalička. A tak zatímco si ostatní děti hladily chlupatá zvířátka, já jsem se radši šla podívat, jak had loví myš nebo jak se vyhřívají ještěrky. Nejradši jsem však vždycky měla žáby. Zezačátku jsem si o nich jen četla nebo je venku chytala a zase vypouštěla, až do té doby, než jsme si je jednoho dne konečně pořídili.

Naše žáby mezi sebou měli různé vztahy – například alfa samice Páťa dost utlačovala menšího samce Káťu, který byl pak neustále ve stresu a skoro vůbec nejedl. Pak zde byla ještě jedna samice, která se jmenovala Bezejmenná, a ta s Káťou vycházela dobře. Až jednou alfa samice Páťa na procházce utekla a už jsme ji nenašli. Ještě ten večer šťastný Káťa snědl dvanáct cvrčků a od té doby jsou s Bezejmennou šťastni.

Ač to tak možná nevypadá, žáby jsou inteligentní zvířata. Naučily se mi jíst cvrčky přímo z ruky. Taková pralesnička strašná jakožto jedna z nejinteligentnějších žab světa již po několika týdnech pozná svého opatrovníka. Na sociální síti Instagram někdo vytvořil profil svým žábám - Stickyfrogs, které dokonce slyší na jméno!

Tím jsem prostě chtěla říct, že žáby jsou naprosto úžasná stvoření, a proto mě velmi mrzí jejich obrovský úbytek v přírodě. Žab ubývá hned z několika příčin. Především mizí jejich přirozené prostředí. Ukázkový příklad je Amazonský prales, domov nejen mnoha druhů žab, ale i spousty jiných ohrožených druhů. Lidé zde nelegálně kácí a vypalují lesy a na dobro ostatních živočichů ani nepomyslí. Dále je na vině znečištění prostředí, požáry, lov žab člověkem na jídlo, nemoci a vniknutí nepůvodních druhů do jejich biotopu.

Úbytek již mnoho let pozoruji hned na několika místech. Jezdím už čtyři roky ke kamarádce na chalupu. První rok jsme zde chytili obrovské množství ropušek, několik skokanů hnědých a zelených a dokonce dvě kuňky (všechny žáby jsme samozřejmě vypustili). Druhý rok jsme zde kuňky ani skokany zelené nenašli, třetí rok, když jsme chtěli vidět žábu, museli jsme jít do lesa, kde jsme našli ropušky, a čtvrtý rok jsme nenašli žábu ani jednu.

Pak také v pražské Stromovce. Před loňskou sanací jsem zde vídala obrovské množství skokanů skřehotavých, po sanaci obrovské množství řas, pulců a ropuch, které tam ale také moc dlouho nevydržely.

A tak jsem napsala email panu starostovi Čižinskému. Psala jsem mu pod vlivem emocí a dost rozhořčeně. Spoustu věcí v emailu jsem neměla podložených. Pan starosta Čižinský mi ale odpověděl a odkázal mě na pana Jiřího Karneckiho, specialistu na vodní toky. Ten mi téměř vše rozumě vysvětlil a ujistil mě, že se žáby časem vrátí.

Osud žab je opravdu smutný. Ale jistě jim můžeme nějak pomoct. Spoustu žab zahyne při cestě ze zimovišť do rybníků na silnici pod koly aut. Tomu se lze vyhnout stavěním plůtků kolem silnice. U vnitřní strany plůtku jsou vyhloubeny jámy s kyblíky, do nichž žáby při cestě k vodě spadnou. Jednou až dvakrát denně se pak kyblík vynáší k nejbližší vodní ploše. Krásné video o tom natočil youtuber Libor Daenemark pod názvem Žáby. Dále pak žabám můžeme pomoci stavěním rybníčků bez ryb, stavěním zimovišť, čímž se zase zabývá Petr Schrom, jejich nejezením, neznečišťováním přírody a samozřejmě jejich nezabíjením.

Tohle jsem měla na srdci.

Ema Pořízková

(A pár vět o mně, jak mě redakce požádala: jmenuji se Ema Pořízková a je mi třináct let a žiju v Praze.  Jsem v sekundě na gymnáziu. Miluju vodní pólo - hraju za Stepp Praha-  žáby a přírodu obecně. Taky ráda modeluju figurky z fima a cernitu a pak je prodávám na akci Zažít město jinak. Ráda poslouchám hudbu, moje nejoblíbenější skupina je Prodigy.)

O žábách a jejich ochraně Ema doporučuje toto krátké video Fakulty životního prostředí ČZU:

https://www.youtube.com/watch?v=5TZlWGlHFLs

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.