Eva Hankusová: Když něco chceš, musíš pro to něco udělat. A to platí, i když chceš morče

Sedly jsme si se Soňou a probraly jsme to. Že morčátko není hračka, je to živý tvor, který má svoje potřeby. Pokud si ho pořídíme, zasáhne to do chodu celé rodiny. Budeme muset zařídit hlídání, když pojedeme pryč. Musí se s ním chodit ke zvěrolékaři. Není to panenka, se kterou si pohraje, a pak ji někam zahodí do krabice. Takové morče, milá Soňo, to je velká radost, ale také závazek. Jde o zásadní rodinné rozhodnutí, a to se nedělá jen tak.

A protože jsem profesí projektová manažerka, rozhodla jsem se, že tuto Soninu touhu po zvířátku využiju jako příležitost k učení. Odstartovaly jsme Projekt Morčátka. Napřed jsme se pořádně zamyslely nad tím, co o morčeti potřebujeme vědět, abychom se mohli všichni rozhodnout, že do toho jdeme. Pak jsme si nakreslily myšlenkovou mapu.

Ptáme se – co takové morče baští? Kam chodí na záchod, a co se s těmi bobky potom stane? Jaký domeček morčátko potřebuje? V čem si ho přivezeme domů? Aspektů, které je potřeba zvážit, je vážně spousta. Projely jsme různá videa, knihy, byly jsme se podívat v obchodech, abychom si ujasnily odpovědi na všechno, co nás zajímalo.

Pak jsme vyrobily plakát a na něj rozepsaly všechno, co takové morčátko potřebuje. Společně se Soňou jsme také vymyslely, jak těch jednotlivých věcí dosáhne. Má teď za úkol třeba uklízet pokoj, uklízet oblečení do skříně, sama automaticky si čistit zuby nebo vyndávat věci z myčky. Tím získává nálepky například na podestýlku, pítko nebo přepravku. Tím to ale nekončí. Na jaře nás čeká to, že Soňa bude muset přesvědčit dědečka, aby morčeti vyrobil venkovní výběh a domeček, a pomoci mu s tím. Bude se sekat tráva a sušit seno.

Já sama jsem jako malá morčata měla a těším se na to, až je budou mít i naše děti. Úplně nadšený z té představy nebyl zbytek rodiny, ale když viděli, kolik pro to Soňa musí udělat, že to není jen nějaký její chvilkový rozmar, tak nakonec souhlasili. Soňu samozřejmě ne vždy baví práce se získáním morčete spojená, ale připomínám jí, že podmínky zná a že jí ráda pomůžu. Spoustu věcí už dělá automaticky a pak se hlásí o nálepky. Třídí svoje hračky, které potom prodáváme na různých bazárcích na internetu, a tak si šetří peníze na různé nutné výdaje. Samozřejmě je mi jasné, že až jednou morče bude, tak se o něj budu většinu času starat já. Ale chci dětem ukázat, že když něco chci, musím být připravená pro to něco udělat.

Eva Hankusová se narodila v Praze, pracovala jako projektová manažerka v nadnárodních firmách. V současné době je na rodičovské se dvěma dcerami. Založila a vede neziskovou společnost Včelí úl.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.