Hejného metoda rozvíjí matematické myšlení u žáků lépe než klasická výuka, říká průzkum. Nebo je to prostě učitelem

Hejného metoda výuky matematiky je nejrozšířenější alternativou k běžné výuce na základních školách. Autorka Tamara Kunčarová, studentka Masarykovy univerzity v Brně, zkoumala její efektivitu v porovnání s běžnou výukou matematiky ve své práci s názvem Srovnání výkonu v Testu pro identifikaci nadaných žáků v matematice u dětí vyučovaných Hejného metodou a dětí vyučovaných běžným způsobem.

Zkoumali se učitelé, jejich metody a styl

Zajímala se o dvě věci. Předpokládala, že metoda a styl výuky učitele jsou faktory, které mají vliv na rozvoj matematického myšlení žáka, a zkoumala, zda je přístup učitelů učících podle Hejného metody opravdu jiný ve srovnání s učiteli, kteří tuto metodu nepoužívají. Jiný zejména v používání takzvaných konstruktivistických metod.

Co je to konstruktivismus ve vzdělání, a jmenovitě v matematice? Jde o výukové metody, které aktivizují procesy poznávání u dětí. Zjednodušeně řečeno, v matematice podle Hejného učitel vede děti k tomu, aby na příslušné matematické pravidlo přišly samy. Opakem je postup, kdy učitel zákonitost rovnou vysvětlí a od žáků se očekává pochopení tohoto vysvětlení.

Zkoumaly se i chyby žáků

Dalším předmětem zkoumání byla analýza chyb, které dělají děti touto metodou vyučované, ve srovnání s chybami dětí s běžnou výukou matematiky. Chyba se dá udělat v pochopení zadání nebo v jeho konkrétním provedení (počítání). Z postupu žáka je možné vysledovat, zda zadání rozumí, ale někde po cestě se spletl, či zda mu od začátku nerozuměl, nebo zda mu rozuměl částečně (třeba četl nepozorně). Matematické příklady v testování byly žákům prezentovány formou slovních úloh.

Studie se zúčastnilo 223 žáků 4.tříd a 10 učitelů. Zapojily se čtyři školy, kde se matematika učí podle Hejného, a dvě školy, kde se učí běžným způsobem. Z každé z porovnávaných skupin se účastnilo 5 tříd a 5 učitelů.

Kreativní myšlení v matematice

Nejdříve se pomocí speciálního testu takzvané fluidní inteligence zjišťovalo, zda mají děti ve zkoumaném vzorku srovnatelné kognitivní předpoklady, neboli statisticky srovnatelnou inteligenci. Pak byl jejich matematický výkon měřen zmíněným Testem pro identifikaci nadaných žáků v matematice (TIM), kterým se zjišťuje úroveň logicky-matematického myšlení u žáků 3.-5.tříd základních škol. Má zvýšenou úroveň obtížnosti vzhledem k věku testovaných žáků, je totiž primárně zaměřen na testování matematického nadání.

Matematické nadání se nepozná podle toho, zda někdo výborně zvládá matematické učivo, pokud pouze imituje učitelem předvedené vzorce, byť to dělá výborně. Přemýšlet matematicky kreativně znamená samostatně objevovat matematické postupy. Test TIM vyžaduje od žáků kreativní matematické myšlení.

Co se zjistilo

Bylo zjištěno, že učitelé používající Hejného metody opravdu zapojují do výuky významně více konstruktivistické metody (86 procent času) než učitelé učící ve srovnávacích třídách (11,4 procent).

Při zkoumání chyb žáků podle autorkou vytvořené klasifikace se zjistilo, že žáci vyučovaní Hejného metodou vyřešili správně více příkladů, častěji porozuměli zadání, ale zároveň o něco častěji než žáci z běžných tříd udělali ve výpočtu numerickou chybu. Diplomová práce stanovuje hodnotu účinku v prvním případě jako velkou, v druhém jako střední a v posledním jako malou.

Závěrem diplomové práce je, že děti vyučované Hejného metodou dosáhly v testu celkově lepších výsledků.  Zásluha Hejného metody je to podle průzkumu ze 6,5 procent, 45 procent je způsobeno přirozeným nadáním, zbytek jsou další faktory.

Limity výzkumu

V závěru práce pečlivě vyjmenovává tyto další faktory, které kromě samotné metody výuky mají vliv, a někdy velmi významný. Takzvané vrozené nadání nelze oddělit od výchovy a vedení doma, dalšími vlivy je například schopnost dětí psát testy nebo se vyrovnat s mírně stresovou situací.

Diplomová práce je pojata poměrně exaktně, zároveň ale netvrdí, že postup v ní uplatněný nemá limity. Své limity vidí ve výběru škol, který sám o sobě mohl výsledek ovlivnit. Vznáší hypotézu, že lepší výsledek nemusí být daný samotnou metodou, ale typem učitelů, kteří tuto metodu využívají. Děti z vybraných škol učících podle Hejného také mohou být zvýhodněné, protože jsou na podobné testování zvyklejší.

V samém závěru práce konstatuje, že Hejného metoda a její účinnost zatím nebyla podrobena podrobnějšímu zkoumání. Příznivci, ale i odpůrci této metody se tedy zatím nemají čeho chytit.

Tady je první vlaštovka.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.