I kluci by měli vědět, jak se používá tampon. Na základce v Mnichovicích se tématu intimity a vztahů nebojí

Sedmnáct žáků a žákyň sedmé B společně sedí v kroužku na připravených měkkých gaučích. Na základní škole ve středočeských Mnichovicích právě začíná hodina sexuální výchovy, kterou vede češtinářka a občankářka Veronika Vohlídková. Dnešní téma? Menstruace. Na rozdíl od přednášek, které si ze svých školních let pamatuje asi spousta z nás – holky na nich dostávaly vzorky vložek zdarma, zatímco kluci venku směli kopat do míče – se tady ale o mensesu baví všichni společně.

Problematika menstruace a menstruační chudoby je přitom v Česku pořád velkým „otloukánkem“: Jak jsme dříve upozornili ve speciálu tištěné Heroine, menstruační chudoba nespočívá jen v nedostatku peněz na vložky a tampony, ale počítají se k ní i chabé znalosti o fungování ženského těla. Šetření společnosti Spectra z letošního března ukázalo, že si polovina dotázaných žen pod třicet let myslí, že se o menstruaci v české společnosti mluví málo.

Vohlídková prosí, aby si děti ve skupinkách či po dvojicích připravily čtyři až pět slov, která se jim v souvislosti s menstruací vybaví. Kdo se stydí, přidat se nemusí – zdá se ale, že se do živé diskuze vzápětí zapojují úplně všichni. V kroužku jsou nejvíc slyšet slova jako krev, bolest, vložky nebo tampony. Na vrchu hromádky s anonymními otázkami, které mohou děti během celé hodiny pokládat, se mezitím nenápadně objevuje jedna na tělo. „K čemu to bude klukům?“ táže se bezejmenný skeptik. „Děje se to polovině populace. Navíc, jednou třeba budete mít partnerky, nebo to budou řešit vaše kámošky, takže je dobré o tom něco vědět,“ reaguje učitelka a vysvětluje, co to vlastně menstruace je. Mluví o ženském menstruačním cyklu, objasňuje pojem ovulace a zdůrazňuje, že nic z toho, co říká, by ve společnosti nemělo být tabu.

Vohlídková si celou koncepci hodin připravuje sama, trochu „na koleni“. Rámcové vzdělávací programy totiž způsob, jakým by se děti a dospívající měli učit o sexu a sexualitě, formují jen velmi vágně. „Zjistila jsem, že nejsou žádné závazné dokumenty od státu, které by podobu sexuální výchovy vymezovaly,“ potvrzuje Vohlídková. „Spíš se u nás do škol zvou externí organizace. Sestavit tematický plán hodin bylo dost náročné,“ povzdechává si.

Čím je výuka sexuální výchovy v Mnichovicích výjimečná? Jaké má Vohlídková na hodiny ohlasy a proč dostala e-mail, že nemá dětem do hlavy „tlačit gendery“? Co všechno se žáci a žákyně o menstruaci dozvídají a jak s tím vším souvisejí starověcí Egypťané? Přečtěte si celou reportáž redaktorky Gabriely Knížkové z Mnichovic na webu Heroine.cz.