Děti, pojďme si promluvit o sexu. Tipy na otevřené a zábavné knihy, které udělají první krok za vás
Dnes spíš děti školí rodiče, slýchávám často s nadsázkou, kdykoliv přijde řeč na téma sexuální výchovy. Pravda: kdo chce, může se v současné době rychle ztratit v různých zákoutích internetového labyrintu plných augmentovaných nahých těl. Přesto si nemyslím, že se dnešní děti tolik odlišují od nás, kdo jsme si pod postelí tajně prohlíželi fotopříběhy v teenagerských magazínech. V obou případech je nakonec stejně potřeba s dětmi hlavně mluvit. Pokud vám při té představě trochu vysychá v krku, zkuste si pomoct nějakou z chytrých knížek, kterou jsme pro vás v Heroine vybrali.
„Vždyť ani nemůžeš vědět, co to je!“ Věta, kterou mým směrem přezíravě pronesla babička v momentě, kdy jsem si bez pozvání přišla poslechnout její hovor o menstruaci s mojí čerstvě pubertální starší ségrou. Bylo mi asi sedm a babiččina nedůvěra mě hluboce urazila, jakkoliv si z dnešního pohledu umím představit paniku ségry nad přítomností otravného mladšího sourozence v tak nevhodný okamžik. „Ale vím,“ opáčila jsem dotčeně a hlasitě spustila naučenou definici o „pravidelném měsíčním krvácení, při němž se z těla ženy vylučuje neoplodněné vajíčko dříve uvolněné při ovulaci“, abych babičce vzala vítr z plachet. Podařilo se. Zůstat jsem ale stejně nesměla.
Výklad nepocházel z encyklopedie, nýbrž z časopisu Bravo Girl!, který jsem si v polovině nultých let půjčovala ze ségřina psacího stolu. V Bravíčku, stejně jako v dalších titulech podobného zaměření, jsem se tajně dozvídala nespočet zajímavých věcí týkajících se dospívání a sexu. Byly tu výhody a nevýhody odlišných antikoncepčních metod, výčet rozličných sexuálních poloh nebo celá příloha o masturbaci. Věděla jsem, že kdyby mě načapali rodiče, měla bych průšvih, a s o to větším nadšením jsem zakázané stránky hltala.
