A víš, co je to porno? Jak děti učit o sexu a nebýt při tom trapný
Nejlepší prevencí před pohlavním zneužitím je vysvětlit dětem, že jejich tělo je jen jejich, říká influencerka Kateřina Trávníček. Důležité je zdůrazňovat, že bez souhlasu se jich nikdo nesmí dotýkat, obzvlášť ne na intimních partiích. „Už i ti nejmenší pochopí, že když neřeknu ne, neznamená to automaticky ano,“ dodává. Kdy s onou promluvou začít a proč při ní nepoužívat eufemismy, vysvětluje lektorka neziskové organizace Konsent v rozhovoru pro Heroine.cz.
Z vašich sociálních sítí vím, že máte dva malé syny. Jak témata kolem sexu probíráte s nimi?
Doporučeným základem je nevytvářet kolem sexu atmosféru záhady. Používáme například anatomicky správné označení genitálií. Mnohým rodičům jdou slova jako penis a zvláště vulva ze začátku těžko přes ústa. Když je ale od počátku s dětmi používáte, je to pro ně přirozené. Pokud pro tyto intimní partie používáme nějaká jiná označení, dítě vnímá, že je oblast nějak tabuizovaná. Pokud se ho tam někdo dotýká, nemá ani slova, kterými by vyjádřilo, co se děje. Když už s tím má někdo problém, tak se aspoň doporučuje pindík a pipinka, protože tomu rozumíme všichni.
A co se týče vedení k fyzické autonomii, souhlasu a respektu, to se může projevit i ve hrách. Když třeba dítě lechtáme, můžeme se čas od času zeptat – líbí se ti to ještě, chceš pokračovat? A jeho souhlas či nesouhlas respektujeme.
Co se v článku dále dočtete:
- Jak by měla vypadat sexuální výchova ve školách
- Od kolika let a jakým způsobem mluvit o sexu s malými dětmi
- Proč se tématu nevyhýbat ani s puberťáky a jak hovory zpříjemnit všem zúčastněným
- Jak dětem vysvětlit konsent
Jak se vám daří tento svůj přístup vysvětlovat třeba babičkám?
Foto: Gabriela Knížková/Midjourney
K tomu mám takový příklad. Jeden z mých synů není moc kontaktní, a když mu byly tak tři roky, jeho děda ho poplácával po hlavě. Syn se ohradil a já ho podpořila, protože bylo znát, že se mu to nelíbí. Děda mi na to řekl: musí si přece zvykat. Ne, nemusí. Kupodivu se dědy zastala i babička. To byl dřív častý stereotyp, že se prostě musíme naučit věci vydržet. Ale když dítě jasně ví, že jeho tělo je jen jeho, je to ta nejlepší prevence sexuálního zneužívání. A na to prarodiče slyší.
Jakou sexuální výchovu jste zažila vy ve škole a doma?
To je poměrně třaskavé téma. Chodila jsem na Biskupské gymnázium v Ostravě, kde sexuální výchova probíhala odděleně. Nás dívky nahnali do místnosti, kde pomocí snímků roztrhaných tělíček z interrupcí vysvětlovali, že sex mimo manželství nebo potrat jsou zlo. Naštěstí ale vliv nemají jenom instituce, ale také vrstevníci a rodina. A já jsem měla velmi progresivní babičku, která – ač věřící – mi říkala, že kdyby Pán Bůh nechtěl, abychom masturbovali, udělal by nám pohlavní orgány na zádech, abychom si na ně hůře dosáhli.
V Heroine jsme si udělali průzkum mezi čtenářkami a čtenáři a téměř bez ohledu na ročník narození zažili právě oddělenou sexuální výchovu a strašení těhotenstvím nebo pohlavně přenosnými nemocemi. Někteří si doteď vybavují velmi naturalisticky ztvárněnou penetraci a porod…
Myslím, že tohle detailní zobrazování sexu, s cílem od něj odradit, se pohybuje minimálně na hraně etiky. Už jen proto, že to z něj dělá jen instrumentální záležitost, ztrácí se smysl a emoce. My v Konsentu nepřistupujeme k sexuální výchově takto čistě biologicky, že bychom se bavili jen o orgánech a nemocech. Sexuální nauka v našem podání zohledňuje i společenskou stránku – jak mít respektující vztahy, jak komunikovat své hranice a potřeby, jak je udržet a jak je vůbec znát? Mladým lidem to pak pomáhá vstupovat dobře do intimních vztahů. A díky poslední studii víme, že dopad má už byť i jeden náš workshop, který s dětmi ve škole kolegyně a kolegové odvedou.
Naopak s nostalgií a vděčností naše čtenářky vzpomínají na časopis Bravo a jeho rubriku Láska, sex a něžnosti. Není škoda, že už u nás podobné časopisy nevycházejí?
Dnes už mají děti jiná média: TikTok a další sociální sítě. Tam dostávají informace ve zhuštěné podobě během pár sekund – ovšem úplně bez filtru, bez souvislostí. Je fakt, že „Bravíčko“ zasvětilo spoustu dospívajících, zejména dívek, ale na druhou stranu to ve mně vzbuzuje otázku, jak důvěrné byly v rodinách vztahy nebo jak byli naši rodiče připraveni s námi intimní témata probírat.
Jak si myslíš, že to funguje?
Kdy by se podle vás s dětmi mělo o sexu začít mluvit? Trochu tuším, že řeknete už v mateřské škole.
Jak říkáte, školkový věk je bezpečný pro úplně první povídání, ale tady bych to nechala raději asi na rodičích. Každá rodina má jiné hodnoty a někteří rodiče by nemuseli mít pochopení. Hlavní zásada je ale úplně jednoduchá – nejpozději, když se děti začnou zajímat. A to se netýká jen sexuality, ale také vlastního těla nebo vztahů.
Dobrá, tak pojďme do rodin. Jak mluvit o sexu s nejmenšími?
Určitě doporučuji nepoužívat eufemismy. Říkává se třeba, že když se rodiče hodně obejmou nebo když se máme moc rádi, tak z toho pak máme děťátko. Jenže se může stát, že se pak dítě obává, že když někoho obejme, bude mít miminko. Takže je fajn mluvit o spermii, o vajíčku, podívat se i na to, že stejný mechanismus je i u zvířat. A když jdeme třeba na procházku a vidíme pářící se psy, můžeme se bavit o tom, co se teď děje. Že se ta zvířata páří, aby měla mladé. Pokud už známe pojmy penis a vagina, můžeme bezpečně vysvětlit, jak se to děje. Nemusíme být úplně explicitní, nemusíme dítě zahltit detaily. Je fajn se na začátku zeptat, co už ono o tom ví, jak si myslí, že to funguje… Takhle zjistíme, jaké informace už má, a zároveň nám tak i naznačí, co všechno je teď připraveno slyšet.
A co naopak starší děti na prahu puberty?
Jsem velký zastánce „dvouminutovek“. Tahle metoda obzvlášť dobře funguje s puberťáky, kteří o těchto věcech už moc mluvit nechtějí – a tím myslím i děti kolem věku devíti nebo deseti let. Doba se zrychluje a puberta přichází dříve než před třiceti lety. Dvouminutovka spočívá v tom, že když dítěti potřebujeme předat nějaké informace, protože jsme ho třeba přistihli, jak sleduje porno, můžeme jim říct: dvě minuty to se mnou vydrž, je to důležité a máš to za sebou. Stejně tak u puberťáků pomáhá, když neudržujeme oční kontakt. Ideální je tahle témata probrat na procházce nebo v autě. Dítě ví, že otevřením dveří to pro něj končí. Sníží se tak trapnost rozhovorů a to je dobře. Protože čím trapnější to je, tím míň je dítě ochotné se s rodičem bavit. A my jako rodiče chceme být důvěryhodným zdrojem informací i ve chvíli, kdy dítě udělá nějaký průšvih. Třeba jde na mejdan, kam jít nemělo, a něco nepříjemného se tam stane.
Právě jste zmínila porno. Kamarádky mojí dcery ho omylem viděly na mobilu už ve třetí třídě a byly z toho dost znechucené…
To se děje naprosto běžně a je těžké tomu zamezit. I když vy svá zařízení zabezpečíte, stejně se může setkat s někým, kdo ho zabezpečené nemá. Někdy starší chtějí šokovat mladší, a tak jim ukážou třeba na návštěvě porno – což je mimochodem trestný čin. Je dobré to dětem komunikovat, protože líp pochopí, že takové věci nesmí šířit mezi ostatní. Ale jak říkám, stává se to úplně běžně, proto je dobré děti už klidně kolem osmého roku seznámit s existencí porna.
Kdo je Kateřina Trávníček?
Kateřina Trávníček je psychoterapeutka ve výcviku, mentorka pro rodiče a obsahová tvůrkyně. Týdně publikuje ve vzdělávacím seriálu Více lehkosti v rodičovství. Založila Školičku Šídlo a několik let se věnuje popularizaci duševního zdraví rodičů, především matek. Zasazuje se o to, aby dítě mělo svůj hlas víc než kdy dřív, a přitom, aby rodiče svůj hlas neztratili v záplavě výkřiků o respektujícím rodičovství.
Díváme se třeba na film, kde se najednou postavy začnou objímat a pusinkovat, a v tu chvíli můžeme říct – teď mě napadá, jestli ty víš, že existuje slovo porno? Že to jsou videa, kde jsou lidé placeni za to, aby předváděli, že se jim líbí sex a jak se dá dělat? Je důležité zmínit, že to není realita, že se pár minut natáčí několik hodin. Že muži musejí brát tabletky, aby tak dlouho vydrželi, že běžná těla vypadají jinak a podobně. Hlavní je předat zprávu, že tohle není pro děti a může je to rozhodit, když to vidí. Určitě se na ně nebudeme zlobit, když se přijdou svěřit nebo přijdou s otázkami.
A další velké téma je souhlas, konsent – a to jak u nejmenších, tak i u dospívajících, kteří prožívají své první vztahy. Máte tip na nějaké materiály, které rodičům můžou usnadnit vysvětlování?
Pro starší děti a dospívající je velkým hitem video o pití čaje, které dobře vysvětluje, jak přistupovat k souhlasu se sexem. Doporučuju, mrkněte na něj. Pro menší děti existuje také skvělé video, kde doslova zaznívá „tvoje tělo je tvoje“ a podobné věty, které vyslovuje dětský hlas. Můžete dítě jen posadit před obrazovku a potom se pobavíte například o tom, že nás nikdo nesmí objímat, když nechceme. Je tam naznačeno, že když někdo třeba jenom ztuhne a neřekne ne, tak ale neřekl ano. A to není souhlas. Že mlčení není souhlas. Když se děti z legrace perou a už to začíná být moc, tak můžete říct „podívej, jak se tváří, už to nechce“. Díky tomu se naučí rozeznávat souhlas a nesouhlas. Pokud jim někdo bude ubližovat, budou lépe umět říct „nech toho, to se mi nelíbí, nedělej mi to“. Spousta z nás k tomuhle v dětství vedena nebyla, občas dokonce spíš naopak. Přitom jde vlastně o jednoduché věci a uvědomění si toho, co říkáme a děláme i v běžných situacích. Nemusíme v tom hledat žádnou vědu.
