Iva Babincová: Všechna napomenutí, důtky a dvojky z chování dáváme my učitelé jen sami sobě
Učím na gymnáziu a tento týden se mi stala zajímavá věc. Doprovázela jsem “velmi problémovou” třídu do divadla. Při chůzi mě oslovil jeden z „největších sígrů” a zašeptal: „Moc si vás vážím.” Musím říct, že se mi z toho podlomila kolena. V divadle jsem zapadla do sedačky - záměrně jsem si sedla na kraj, vedle mě zbyla čtyři prázdná místa. Najednou slyším dusot osmi nohou. Další „sígři“ si sedají kolem a vtipkují se mnou... Dobře, učím je hudební výchovu, a ano, vycházíme spolu, ale i tak mi tady něco nehraje.
Brzy se dozvídám, odkud vítr vane: mezi děti se dostala interní informace z pololetní porady. Mimo jiné jsem na ní řekla, že napomenutí, důtky a dvojky z chování dáváme v této třídě sami sobě, protože problémové chování nedokážeme pedagogicky podchytit v samém počátku a necháme ho zbytečně eskalovat. Represe není řešení, tyto děti jen volají o pomoc, apeluju na kolegy. Při hlasování o konkrétních kázeňských opatřeních zvedám ruku proti, nejistě se přidává jedna další kolegyně.
U kolegů jsem zřejmě klesla na samotné pedagogické dno, přesto se chci ještě jednou přimluvit za všechny „sígry“ v České republice. Když jsem tuto třídu v září přebírala, doporučení kolegyně znělo jasně: “Všechno bojkotují, nemá cenu s nimi cokoliv praktického dělat, když se tě nebudou bát, tak tě do konce roku zničí.” A jak to vypadá v lednu? Zpíváme, hrajeme na hudební nástroje, s velkým nasazením prozkoumáváme současné hudební styly, účastníme se pěveckých soutěží a jako bonus dostávám pozvání na koncerty, kde jsou tyto děti hlavními hudebními hvězdami.
Takže: učitelé, nelamte si zbytečně hlavu nad tím, JAK NA NĚ (napomenutí, důtky, dvojky z chování...). Přemýšlejte, JAK S NIMI!
Iva Babincová pedagogicky působí na gymnáziu a terapeuticky ve své vlastní praxi. Ve volném čase je nadšená permakulturistka a řidička veterána.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
