Jan Kršňák: Nezakazujte dětem seriál Hra na oliheň. Radši s nimi mluvte o smrti

Hra na oliheň vypráví o lidech, co mají nesplatitelné dluhy a nevyřešitelné problémy, a tak jim připadá smysluplnější účastnit se jedné smrtonosné, ale zato potenciálně všeřešící hry. Vědí, že stejně zemřou, a rozhodnou se, že klidně brzo. Jde o seriál o smrti a o tom, co smrt znamená. Jak se cítíte, když vedle vás někdo zemře. Třeba kamarád.

Vedeme děti k nenásilí. Připadá nám to správné. Souhlasím, že život prožívaný s klidem v srdci je smysluplnější než s duší zmítanou násilím. Ale i člověk, jenž prožil ten nejnaplněnější život, zemře. Každý člověk jednou zemře a týká se to i lidí, co jim ještě nebylo deset. Odkud se v nás vzala představa, že děti jsou nesmrtelné a smrt se jich netýká?

Rok a půl žijeme ve světě ponořeném do mraku smrti. Média každý den počítají zemřelé, žijeme ve společnosti, co se dívá smrti do očí. Každý den tě někdo může nakazit, každý den můžeš někoho zabít. Žijeme se smrtí v novinách a s dětmi se o tom moc nebavíme.

I děti dnes žijí se smrtí před očima. Věří nám, když mluvíme o viru a moc v nás nevěří, když mluvíme o klimatu. Mladí ví, že smrt bude nedílnou součástí jejich životů. Děti chápou, že nejsou nesmrtelné, ale zároveň si klidně dokáží představit, že nesmrtelnost existuje.

Když se s dětmi bavíte o hranicích života, mnohému se můžete přiučit.

I když dětem zakážete koukat na krvavý korejský seriál, najdou si ho na internetu. Na Youtube jsou všechny nejlepší scény volně ke zhlédnutí včetně těch s návody ke krvavým hrám. Není v naší moci zajistit, aby děti zůstaly v bezpečí před smrtí. Nechme plynout, jestli se koukají na zabíjení a umírající lidi, nebo ne. Protože se s dětmi málo bavíme o smrti, hrají si v těchto časech na smrt samy.

Až se budete s dětmi bavit o Hře na oliheň, nepovídejte si s nimi o seriálu, bavte se spolu o smrti. Jak se šíří? Jak zní? Jak se předvádí v obrazech filmových seriálů, v dokumentárních filmech o zvířatech, v grafech epidemiologů? Zeptejte se jich, jestli si myslí, že smrt bolí. Možná vám řeknou, že smrti se není třeba tolik bát, protože se s ní dají hrát různé hry.

Jan Kršňák se zabývá inovativním školstvím, intuitivní pedagogikou a tématem digitalizace společnosti (digideti.cz). Vede zklidňující besedy a semináře pro rodiče a učitele. Je spoluautorem knih  Jak se učí živě? o inovativnách školách a Kdyby lidi byli stromy o hrách pro děti a dospělé.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.