Jana Teriaki: Děti nejezdí na lyžáky, ale víte, co jsem zjistila? Není to kvůli penězům

Sedmáci u nás každý rok jezdí na lyžařský výcvik. Považuju to za důležitou akci – nejen kvůli lyžování, ale hlavně kvůli sladění kolektivu. Vždycky jsme měli problém s tím, že nejezdí všechny děti. Ten rok, kdy jsem se stala ředitelkou, jelo na lyžák asi 25 ze 40 žáků v ročníku. Myslela jsem, že na vině jsou peníze a tak jsem začala přemýšlet, jak pobyty na horách pro děti zlevnit. Měli jsme ve škole neoficiálně nějaké lyže, koneckonců – oficiálně to ani nejde (nebo vlastně jde, ale je to složité jak žebřiňák). A tak jsme nabídli rodičům, že je můžeme dětem na lyžák půjčit. Jedna rodina toho využila, shodou okolní zrovna ani nešlo o rodinu v sociální nouzi. Jenže se ukázalo, že lyže nebyly v dobrém stavu a my jsme z toho měli akorát problémy.

Nevzdala jsem to a za peníze od zřizovatele jsme pořídili lyže, lyžáky a helmy v lepším stavu. Kdo si je chce od nás půjčit, musí s nimi ale do servisu nebo do půjčovny, tam si je nechat seřídit a donést nám o tom potvrzení. Za pět dní na horách u nás rodiny platí necelé tři tisíce, ale jeden rok se mi podařilo vyjednat dotace od zřizovatele a děti se na lyžák dostaly jen za cenu skipassu – tedy 800 korun – ubytování, dopravu a jídlo měly zdarma.

Ale ouha – procentuální účast se vůbec nezvýšila.

Letos už stál lyžák zase 2 800, a jely asi tři čtvrtiny všech sedmáků. Co udělalo rozdíl?

Čtyřletá záměrná práce s kolektivy. Máme třídnické hodiny, pořádáme dny outdoorových her, šesťáci jezdí na adaptační pobyt… Hledáme co nejvíc možností, kdy spolu třída může strávit nějaký čas a naladit se na sebe. Lyžáky schválně nedoplňujeme žáky z jiných tříd, jako to dělají jiné školy. Jde nám o prohlubování vztahů ve třídě a ne o to, aby se sedmačky předváděly před deváťáky a naopak.

Třídy jsou čím dál tím víc sladěné a každou možnost pobýt spolu mimo školu vítají. Na lyžák se neskutečně těší. Zjišťujeme, že i sociálně slabší rodiny jsou schopné si na lyžařský výcvik ušetřit, když vědí, že jejich dítě o to stojí. Hezkým potvrzením, že to funguje, letos bylo, když dívka, která si na lyžáku zlomila ruku, odmítla odjet domů a chtěla zůstat se svou třídou, i když nemohla lyžovat.

Je to prostě o vztazích, ne o penězích.

Jana Teriaki vystudovala management cestovního ruchu, jazyky a pedagogiku. Učila angličtinu na střední i jazykové škole, tlumočila a překládala, pracovala jako manažerka. Po mateřské dovolené s dvěma syny nastoupila jako učitelka angličtiny na základní školu v Morkovicích. Před čtyřmi lety se na škole stala ředitelkou.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.