Jana Teriaki: Práce ředitele je opravdový blázinec. Naštěstí jsem hyperaktivní a škola mě baví

Jako ředitelka vnímám začátek nového roku jako nový start o dost méně. Vývoj a směřování školy je proces, který není ohraničen prázdninami. A jestli si někdo myslí, že si ředitel o prázdninách oddechne, tak se šeredně mýlí. Jakmile se v červnu rozdá vysvědčení a učitelé a žáci se rozprchnou na prázdniny, nastupují řemeslníci, hluk, prach, ze skříní a z mailové schránky se na vás valí lejstra, na která prostě během roku nebyl čas. Navíc je potřeba konečně ředitelnu včetně skříní buďto uklidit, nebo vydat plán orientace v chaosu. Tahle fáze trvá asi tak měsíc. Pak přichází fáze zamýšlení, plánování a také obav, jestli ten rozpočet oproti plánu nečerpáme přespříliš, což odhalí až cash-flow nejdříve v září.

Zásadní věci pro následující školní rok jsou však již dávno vyřešeny. V září se plánuje další kalendářní rok. V tomto ohledu každý ředitel vizionář doufá, že zákonodárci nevydají nic převratně nového, co by jim již pevně dané plány mohlo zhatit.

Když se v přípravném týdnu škola opět naplní učiteli, musíte je s úsměvem přivítat, rozdat rozvrhy výuky, dozorů, tělocvičny, sportovní haly, rozdat úkoly a termíny jejich splnění, přizvat je do pracovních skupin… Taky v procesu některé kolegy naštvete malými změnami, které vy osobně máte za pokrokové, ale jim se tak nejeví. Přípravný týden je prostě blázinec, kdy se kromě jiného snažíte školu nafouknout a dát každému novému zaměstnanci pracovní místo, sehnat borce, kteří přestěhují klavír, potýkáte se se starou čtyřmetrovou lavičkou do vaší nové dívčí šatny, se kterou se na chodbě nestočí ani Houdini, a pak třeba také zjistíte, že se vám v týmu pár lidí přes prázdniny pěkně dohádalo.

Pak je pátek, poslední den přípravného týdne, a vy stále ještě nevíte konečný počet žáků pro školní rok, který má v pondělí začít. Tři děti, na které máte asistenta, se odstěhovaly neznámo kam a vy už máte smlouvu s asistentkou podepsanou, ráno přišla teta s klukem, kterému je patnáct a tvrdí, že má jít do šesté třídy, a vy se ocitáte ve víru správních řízení a předběžných opatření soudu. K tomu na poslední chvíli měníte úvazky jazykářům, protože prostě dnes přišel ten dvacátý pátý žák do skupiny a to nelze. Naštěstí jsem hyperaktivní.

V pátek je také pedagogická rada, kde máte jako sebevědomý ředitel kypící zdravím a optimismem předstoupit před své kolegy, na které máte přenést své nadšení a pořádně je na celý školní rok namotivovat. Zkrátka, moje práce je skvělá a já si ji opravdu užívám, každý den.

Ať žije škola. Nejen ta naše.

Jana Teriaki vystudovala management cestovního ruchu, jazyky a pedagogiku. Učila angličtinu na střední i jazykové škole, tlumočila a překládala, pracovala jako manažerka. Po mateřské dovolené s dvěma syny nastoupila jako učitelka angličtiny na základní školu v Morkovicích, kde následně vyhrála konkurz na uvolněné místo ředitele.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.