Někteří učitelé i rodiče si myslí, že politika do školy nepatří. Co ale dělat, když děti samy o politice začnou a je u toho učitel? Měl by se tvářit, že nic neslyší?
V rodinách se politika řeší a děti jsou často u toho. U dětí na prvním stupni je prvotní postoj názory rodičů opakovat. To se běžně ve škole může stát, už v první třídě. Platí to, co řekne máma nebo táta. Ale různí rodiče mají mezi politiky různé oblíbence. A o neoblíbených politicích se doma mluvívá hodně ostře: ten krade, tamten krade... Děti poslouchají a vše vnímají.
Ve škole pak snadno může mezi dětmi vzniknout spor, který nakonec není ničím jiným, než obhajobou rodiny, toho, co řekl tatínek nebo maminka.
Debata o politice je příležitostí, jak učit děti tolerovat jiný názor a správně argumentovat.
Dobrý učitel by tuhle situaci neměl ignorovat, ale využít, a to dvěma směry: k rozvíjení tolerance a kritického myšlení. Což jsou dost důležité kompetence, takže vyjmenovaná slova mohou chvíli počkat.
Když zaslechne mezi dětmi „politickou debatu“, může třeba děti usadit do kruhu a vyzvat je, aby vyslovily svůj názor na určitého politika a nějak to odůvodnily. Tak povídej, proč je podle tebe dobrý, co se ti na něm líbí? A kdo se líbí tobě? Učitel tak dětem ukazuje, že víc názorů je možných a že názor by se měl postavit na nějakých argumentech. Jinak do debaty nezasahuje.
Vím, že to pro učitele není snadné. Školy jsou v tomto ohledu trochu opuštěné. Neví se přesně, jak na to. Mnoho učitelů si myslí, že zákaz propagace politických stran ve školách znamená nebavit se o politice vůbec. A je to taky terén, ve kterém se mnoho z nich cítí nejistě, nemají po ruce žádný návod.
Školy si opravdu musejí dávat pozor a vyhýbat se jakékoli politické manipulaci dětí. Ale politika k životu patří, a nejenže patří, život zásadně ovlivňuje. To by škola neměla přehlížet.
Jaroslav Jirásko je ředitel základní školy K.V.Raise v Lázních Bělohrad
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.