Jaroslav Jirásko: Když děti ve škole začnou o politice, učitel by se neměl tvářit, že neslyší

V rodinách se politika řeší a děti jsou často u toho. U dětí na prvním stupni je prvotní postoj názory rodičů opakovat. To se běžně ve škole může stát, už v první třídě. Platí to, co řekne máma nebo táta. Ale různí rodiče mají mezi politiky různé oblíbence. A o neoblíbených politicích se doma mluvívá hodně ostře: ten krade, tamten krade... Děti poslouchají a vše vnímají.

Ve škole pak snadno může mezi dětmi vzniknout spor, který nakonec není ničím jiným, než obhajobou rodiny, toho, co řekl tatínek nebo maminka.

Dobrý učitel by tuhle situaci neměl ignorovat, ale využít, a to dvěma směry: k rozvíjení tolerance a kritického myšlení. Což jsou dost důležité kompetence, takže vyjmenovaná slova mohou chvíli počkat.

Když zaslechne mezi dětmi „politickou debatu“, může třeba děti usadit do kruhu a vyzvat je, aby vyslovily svůj názor na určitého politika a nějak to odůvodnily. Tak povídej, proč je podle tebe dobrý, co se ti na něm líbí? A kdo se líbí tobě? Učitel tak dětem ukazuje, že víc názorů je možných a že názor by se měl postavit na nějakých argumentech. Jinak do debaty nezasahuje.

Vím, že to pro učitele není snadné. Školy jsou v tomto ohledu trochu opuštěné. Neví se přesně, jak na to. Mnoho učitelů si myslí, že zákaz propagace politických stran ve školách znamená nebavit se o politice vůbec. A je to taky terén, ve kterém se mnoho z nich cítí nejistě, nemají po ruce žádný návod.

Školy si opravdu musejí dávat pozor a vyhýbat se jakékoli politické manipulaci dětí. Ale politika k životu patří, a nejenže patří, život zásadně ovlivňuje. To by škola neměla přehlížet.

Jaroslav Jirásko je ředitel základní školy K.V.Raise v Lázních Bělohrad

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.