Jaroslav Jirásko: Za svou rodinu nikdo nemůže. Averze učitele vůči zanedbaným dětem je nespravedlivá, trestání neúčinné

Dopis uvádí 14 bodů - problémů, se kterými se školy v této souvislosti potýkají. Namátkou některé vybírám: časté absence, záškoláctví, dluhy ve škole, nedostatečná hygiena, vši, nezájem o učení, odmítání pomoci asistentů, chybějící pomůcky, nenošení věcí na tělocvik, agresivita rodičů těchto dětí vůči učitelům.

Škola tímto dopisem žádá poslance o řešení. V závěru jim klade naléhavé otázky, proč je stát tak štědrý a vyplácí sociální dávky dlouhodobě nepracujícím, proč se podporují ti, kteří nechodí do práce a vychovávají další generaci nepracujících atd.

Zkusil jsem se na dopis podívat z pozice dítěte. Za zmiňované problémy samotné děti nemohou. Dítě si nevybírá své rodiče a bohužel samo nemůže ovlivnit prostředí, do kterého se narodí. Nemá na výběr. Dítě pramálo ovlivní to, že mu rodič nedá svačinu, nekoupí pravítko a nepořídí tričko na tělocvik. Kdyby si mohly vybrat mezi zavšivenou hlavou a mezi hlavou bez vší, mezi čistým a páchnoucím tělem, mezi čistým a značkovým oblečením a ušmudlanými tepláky, jejich volba by byla jasná. Tyto děti se ale narodí do prostředí, které je takové, jaké je.

Vzdělání, obecně vzato, je něco, co má pro různé skupiny lidí různou hodnotu, každý jednotlivec má na vzdělávací systém jiné požadavky. Z pohledu společnosti je ale zadání jednoznačné. Cílem vzdělávacího systému každého státu je mít co nejvzdělanější společnost. Základní školství má děti vzdělávat tak, aby podpořilo individuální potenciál každého dítěte do maxima.

Je jasné, že někteří mají startovací podmínky tak odlišné od ostatních, že nemají šanci nikdy v životě dohnat ty “v čele”. To ale neznamená, že jsou horší, že je automaticky společnost předem zaškatulkuje do patřičné spodní pozice a škola jejich vzdělávání může vnímat jako zbytečnou ztrátu času. Nejen že nemůže, ale je to právě naopak. Právě sem, na tyto děti, se musí upřít největší vzdělávací úsilí. Školství přece není k tomu,aby recyklovalo negramotné. A čím více nevzdělanců, tím horší je celá naše společnost.

Jak napsal Albert Camus, “zlo pochází téměř vždy z nevědomosti a dobrá vůle, není-li osvícena poznáním, může nadělat stejné pohromy jako zlo”. Vzdělaná společnost rovná se společnost, kde bude více dobra.

Učitelé v naší republice mají leckdy opravdu bídné podmínky pro svoji práci. Že je vzdělávání žáků z nepodnětného prostředí velmi náročné, o tom není pochyb. Pravda je i to, že tento problém nemá žádné jednoduché a okamžité řešení - koneckonců, který problém takové řešení má? Ale rezignace a represe nejsou řešením ani v náznaku.

Učitel profesionál by tohle měl vědět a měl by se podle toho chovat.

Jaroslav Jirásko je ředitel Základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad a viceprezident Asociace ředitelů základních škol.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.