Je "montessori" dobré pro život a jaký je pak přechod na střední školu? Zkušenost samotných žáků

“Montessori sekce ZŠ Na Beránku v Praze funguje už 13 let. Samozřejmě sledujeme, kam naši žáci odcházejí,” říká vedoucí montessori větve Mirka Kellovská. Mezi jejich volbami jsou všechny typy středních škol - všeobecná, humanitní i přírodovědná gymnázia, odborné střední školy uměleckého typu i další odborné střední školy s maturitou. "V uplynulých třech letech neodešel ani jeden žák na odborná učiliště,” říká Mirka Kellovská.

Častý problém jiných základních škol, tedy odchod nadaných a motivovaných dětí po prvním stupni, tady příliš neřeší. “Na víceletá gymnázia přecházejí naši žáci jen výjimečně, jedná se o jednoho či dva žáky ročně," vysvětluje a dodává: "Jedním z našich cílů je, aby žáci zůstali v našem programu až do devátého ročníku a tím měli možnost dobře poznat sami sebe. Důležitým ukazatelem pro nás  je, zda si žáci dokázali zvolit školu podle svého opravdového zájmu.”

Jaký byl pro vás přechod z montessori školy na klasickou střední školu?

Kristýna: Ze začátku mi přišlo trochu zvláštní, jak je třída plná lavic a v těch se musí celý den sedět. Na to jsem si ale zvykla celkem rychle. Na druhou stranu mi přijde, že ty nároky na studenty jsou tam o dost menší. Sedíte, píšete, víc se toho po vás během dne většinou nechce.

Karolína: Myslím, že těžší je přejít z klasiky do montessori než obráceně, protože v klasické škole, jak to vidím já, tak si většinou nemusíte nic dohledávat nebo zjišťovat, učitelé vám to naservírují. Co mně přišlo vážně divné, bylo, že učitelům najednou musím začít vykat a nemůžu jim říct všechno, co mi běží hlavou.

Jaké byly pro vás přijímačky, museli jste se hodně připravovat?

Noemi: Já jsem si vybrala hodně žádanou školu, Gymnázium Na Zatlance, takže jsem byla kolem přijímaček hodně ve stresu. Musím říct, že jsem trochu zanedbávala matematiku a musela jsem se ji pak dost doučit. Proto každému radím, ať se matematiku učí pořádně už od sedmičky, ať má základy.

Karolína: Myslím, že jsem byla trochu líná, měla jsem si dávat vyšší cíle, a taky podepisuju, že jsem se měla víc soustředit na matematiku.

Janek: I já jsem měl s matematikou trochu potíže, víc bych se na ni zaměřil.

Kristýna: Já jsem se přihlásila na přírodovědné gymnázium a problémy jsem neměla žádné. Šla jsem na přijímačky nanečisto, takže jsem měla představu, jak to bude vypadat. U nás je navíc ještě přírodovědná část, a protože mě přírodní vědy fakt baví, tak s tím nebyl problém. To je totiž velká výhoda montessori, že když vás něco zajímá, učitelé vás v tom podporují a můžete si v tom dojít opravdu daleko. To bohužel na střední škole není možné. Kolikrát řešíme něco zajímavého v biologii, chtěla bych se do toho pořádně zabrat a déle na tom pracovat, jenže zazvoní a začne třeba čeština. Není tam prostor na diskusi a vlastní aktivitu, aspoň tak to vnímám já.

V montessori škole se klade velký důraz na vztahy. Jaké máte vztahy v nové škole – s učiteli a se spolužáky?

Kristýna: Někteří učitelé se tváří hrozně důležitě, nic je nezajímá a mluvit se s nimi nedá, jiní jsou úplně v pohodě. Asi to patří k věci, že když máš dvanáct učitelů, tak se mezi nimi najdou horší i lepší. Mrzí mě, že se tam moc nedbá na vztahy ve třídě. Na montessori škole, když je nějaká nepříjemnost, je potřeba něco řešit, tak se prostě zastaví výuka a promluvíme si o tom. Na to na střední není čas. Spolužáci jsou ale naštěstí celkem v pohodě.

Janek: Ve třídě se hodně dělají skupinky, které se mezi sebou prakticky nebaví. Člověk by ani neřekl, že jsme jedna třída. Co se týče učitelů, tak v hodinách se chovají jinde než tady, jsou víc odtažití. Za některými se svými problémy můžeš jít, u dalších to není dobrý nápad.

Noemi: Máme dva třídní učitele, ti se s námi jednou týdně setkávají. Můžeme řešit problémy, plánovat akce a tak. Někteří učitelé jsou odtažití a nechtějí s námi mít nic moc společného, jiní jsou v pohodě a můžeme jim tykat.

Karolína: Spolužáci jsou v pohodě, máme celkem malou třídu, tak je to fajn. S učiteli je to trochu zvláštní. Ve škole jsou spíš přísní a drží si nás od těla, ale když jsme třeba na nějaké akci mimo školu, tak se úplně promění. Jako by měli pocit, že ve škole se s námi nemůžou moc bavit, a venku to z nich spadne.

V čem vám montessori vzdělávání pomohlo? A chybí vám něco?

Karolína: Já mám trochu napjaté vztahy s jednou učitelkou. Myslím si, že je to tím, že mám odsud dost rozvinuté kritické myšlení. Přijde mi, že na klasické škole někteří učitelé fakt nechtějí, abychom přemýšleli. Myslím, že jsem se tady hodně naučila, rozhodně v některých předmětech na střední víceméně jen opakuju, co už dávno vím. Ale navíc musím říct, že hlavně jsme toho tady hodně zažili. Třeba jsme vlastníma rukama na zahradě postavili dům, to je fakt něco, na co nezapomenu nikdy.

Milan: Já jsem rád, že jsem měl tu možnost zažít školu takovou, jaká je tady Na beránku. Dost jsem se naučil, a hlavně jsem se naučil učit.

Noemi: V posledních třech letech základní školy jsme museli pravidelně předstupovat před spolužáky s různými prezentacemi a aktualitami v angličtině. Já jsem povahou dost introvert, takže to pro mě nebylo jednoduché, ale teď to dost oceňuju, protože se opravdu nebojím před někým mluvit. Co vidím, tak spolužáci s tím mají větší problém.

Kristýna: Ano, prezentace a aktuality byly fakt super. Je vidět, že mám odprezentováno víc, než spolužáci, ale už zase tu jistotu ztrácím, protože u nás se prezentace moc nedělají.

Janek: Mě naučila montessori škola hlavně, jak si plánovat čas a jak se učit. Taky jsem tu získal nadšení pro učení, které ve mně zůstává. Na střední se zatím učím dost nazpaměť, a kdybych motivaci neměl už odsud, tak nevím, jak bych ji tam v sobě hledal.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.