Jste nervózní z nového školního roku? Nejste sami. Šest tipů pro pohodovější začátek školy, které ještě stihnete

Meagan Rose Wilson, konzultantka, která rodinám pomáhá s efektivním plánováním, mluví o významu sebepéče pro rodiče a dospělé. Opět zde platí dnes už zprofanovaný pokyn z letadla, kdy v případě poklesu tlaku v kabině mají dospělí nejdříve nasadit dýchací masku sobě, až pak dětem. „Mám pocit, že se o tom často mluví, ale mnohem méně se tak skutečně děje. Když se jako dospělí necítíme dobře, ve své síle, těžko můžeme být v náročných situacích dobrou oporou pro naše děti,” píše konzultantka.

Základem je podle Wilson dostatek spánku. Dalším často podceňovaným faktorem je ranní rutina dospělého, která by mu pomohla se na den příjemně naladit. Pro každého bude vypadat jinak. Tu svou Wilson popisuje takto: „Po probuzení jdu do kuchyně, udělám si šálek čaje, deset minut poslouchám meditační aplikaci, projdu si plán dne a úkoly. Pak se budí děti a začíná společná ranní rutina, kdy snídáme a vypravujeme se do školy,” popisuje matka čtyř dětí. „Vyplatilo se mi investovat do obyčejného budíku namísto buzení mobilem. Nemám tak po ránu tendenci začít scrollovat na mobilu. Ten vytahuji, až když jsou děti pryč,” popisuje.

Připravte sebe na emoce svých dětí

Nástup nebo návrat do školy může být pro děti spojený se slzami nebo strachem. To je zcela normální. Věty jako „Nebreč!“ nebo „Vždyť se nemáš čeho bát, paní učitelka je hodná a najdeš si kamarády!” dětem nepomohou situaci zvládnout tak, aby se posilovaly jejich vnitřní sebehodnota a sebevědomí. Psycholožka Rebecca Kennedy v rozhovoru s maminkou šestileté dcery, která se bojí jezdit ze školy domů autobusem, vysvětluje, že často chceme, aby naše děti něco necítily, protože to pomáhá nám dospělým s naší emoční regulací. „Když má dítě strach nebo pláče, spouští to v rodiči nepříjemné pocity, které sám často nechce cítit. Může to být vina, strach nebo třeba pochyby,” popisuje psycholožka. Cestou je práce s myšlenkami a všímavostí vůči těmto pocitům u dospělého, ne stavění emocí u dítěte.

V náročné situaci pak dítěti podle Kennedy nejvíce pomůžou dvě věci: možnost projevit, co cítí, v přítomnosti rodiče, který emoce dítěte nerozporuje, ale naslouchá mu a pocity popisuje. Například: „Zní to, že se ti do školy vůbec nechce. Možná se bojíš, zda si tam najdeš kamarády?” a zároveň vyjádření důvěry v to, že dítě situaci zvládne. Například: „Jo, to dává velký smysl, strachovat se, jak to bude s kamarády. A zároveň věřím, že to zvládneš.” „Děti si vytváří své sebepojetí na základě toho, co cítí od dospělých. Pokud z rodičů cítí důvěru a jistotu, důvěřují si a jsou si jistější,” popisuje psycholožka. Kennedy zmiňuje, že jedna z velmi podceňovaných rodičovských strategií je příprava. „Je běžné se připravit na nějakou zkoušku nebo náročnou schůzku v práci, na situace s dětmi se ale paradoxně připravujeme velmi málo,” zmiňuje. 

Když vím, co se bude dít, bojím se míň

Byť se potřeba mít informace předem u dětí různí, obecně spíše platí, že více než informace samotné vzbuzuje úzkost jejich nedostatek nebo přemíra neznámých situací. Povídejte si o škole. Vyprávějte dětem o tom, jaké to bylo, když jste byli malí a nastupovali jste do školy.

Nebojte se s dětmi sdílet i to, že jste byli nervózní. Normalizujete tak, že je v pořádku se tak v nové situaci cítit. Ptejte se, na co se vaše děti ve škole těší a z čeho mají obavy. Přemýšlejte společně o tom, jak bude vypadat jejich třída. Když budete pozorně naslouchat, můžete dětem pomoci zveřejnit svoje obavy a nechat je postupně rozpustit.

Rytmus může pomoci s ranním vypravením i domácími úkoly 

Pravidelný ranní rytmus pomáhá snižovat zmatek, zahlcení dětí i dospělých a šetří čas. „Mladší děti se učí napodobováním, takže pokud všichni v rodině prochází ranními činnostmi, jako je snídaně, oblékání, čištění zubů a česání vlasů ve stejném sledu, je pravděpodobnější, že děti budou následovat vedení svých starších sourozenců nebo rodičů,” píše odbornice na rodinné fungování Meagan Rose Wilson. V pravidelném rytmu se mnohem snáze ukáží místa, kde se mají děti tendenci „zaseknout” a dospělí pak mohou snáze nacházet řešení. Třeba zvládnout obávané čištění zubů u poslechu oblíbené písničky nebo si usnadnit výběr oblečení tím, že se nachystá už večer předem.

Stejný princip platí i pro návrat domů. „Doporučuji si pro každý den napsat, co všechno se doma musí stát mezi tím, když přijdeme ze školy, po to, než jdou děti spát. Od drobností jako vyndat krabičky na svačinu přes domácí úkoly, zametání v kuchyni po čas, kdy děti trošku vydechnou,” popisuje Wilson. „Potom si vezmu čas, kdy děti chodí spát, který by měl být pravidelně v podobný čas, a plánuji odzadu. Pokud se domluvíme, že domácí úkoly se budou dělat po svačině po návratu ze školy a stane se to součástí našeho rytmu, odpadá pak spousta dohadování o tom, kdy se úkoly budou dělat,” vysvětluje konzultantka. Upevnit denní rytmus pak mohou kartičky s jednotlivými činnostmi. Obzvláště u mladších dětí je vizuální opora velmi efektivní.

Trénujte

Kromě předvídatelného rytmu dne může se snižováním úzkosti nebo napětí pomoci i trénování. Zkoušejte si zabalit batoh nebo ranní vypravování ještě předtím, než začne škola. Můžete se společně vydat na cestu do školy, kterou budete každý den absolvovat. Ať už autem, autobusem, na kole, nebo pěšky.

Pokud cestu pojmete jako zábavu, dítě ji bude mít spojenou s pozitivními emocemi a prožitkem a bude vědět, co od cesty čekat. Stejně tak můžete trénovat, jak se přesně každý den rozloučíte. Bude to plácnutí, objetí, nebo pusa na obě tváře? „Může to znít neintuitivně, ale pokud budete s dítětem mluvit o tom, že společně pracujete na tom, aby odchody do školy byly pro vás i dítě příjemné, a všichni jste věděli, co čekat, dává to smysl a hlavně to funguje,” popisuje Rebecca Kennedy.

Vnášejte svou přítomnost tam, kde být nemůžete

O strachu z odloučení od rodičů se mluví především u školkových dětí. Separace však může způsobovat úzkost nebo obavy i u mnohem starších dětí. Dospělí mohou pomoci udržet s dětmi vzájemné napojení, i když spolu fyzicky být nemohou.

Můžete dítěti i sobě na ruku namalovat srdíčko, nahrát mu audiozprávu, kterou si bude moc o přestávce přehrát, nebo mu do sešitu nalepit rodinnou fotku nebo přibalit plyšáka. Při loučení je dobré pokaždé dítěti zopakovat, kdy se znovu uvidíte a co spolu zažijete. Například: „Vyzvednu tě z družiny a pak půjdeme na zmrzlinu” nebo „Po obědě tě vyzvedne babička a sejdeme se doma na večeři a pak si budeme spolu číst tvou oblíbenou knížku.” 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.