Klára Kubíková: Letos mi vánoční besídky chybět nebudou. Předloni jsme jich oběhli třiadvacet!

Do výsledného čísla jsem zahrnula vše, co si vyžádalo účast nebo intervenci nás rodičů. Byly tam samozřejmě školní i školkové besídky, vánoční koncerty (na nástroje i ty sborové), zpívání při rozsvěcení vánočních stromů v okolí i na vánočních trzích, vernisáže, vánoční tréninky a ukázky pro rodiče, školní vánoční jarmark a předvánoční workshop, kde se vyráběly dárky na ten jarmark, a k tomu všemu samozřejmě různé mimořádné zkoušky a generálky. A já mezi tím vším musela přejíždět autem, převážet ty děti, jejich kostýmy, x-tou povinnou várku vánočního cukroví a dárky pro vylosované „kamarády”, u kterých jsme většinou nevěděli ani jestli jsou holka, nebo kluk.

Nejmladším dětem, dvojčatům, tehdy byly necelé čtyři roky. Když si představím, k jakému číslu by se počet obdobných akcí mohl vyšplhat letos, kdy jsou děti zase o dva roky starší a minimálně některé z nich ještě rozšířily své zájmy, jdou na mě mdloby. 

Zatímco na TA čísla plnící titulky zpravodajských serverů zírám se zděšením a obavami, prázdnými kolonkami našeho prosincového rodinného kalendáře se kochám s velkou úlevou. Je to asi trochu rouhání a dětem bych to nikdy nepřiznala, ale tenhle předvánoční nesmyslný závod mi ani trochu neschází. Aby mi to Ježíšek, Duch Vánoc nebo andělé odpustili, zapálila jsem pro ně dnes první svíčku na adventním věnci, který jsem letos s dětmi stihla vyrobit a nazdobit, na rozdíl od zmiňovaného adventu před dvěma lety, v pohodě a včas.

Všem vám přeji, abyste letos, navzdory okolnostem, nebo právě díky nim, prožili ten pravý adventní čas plný radostného očekávání příchodu Vánoc, rozjímání a dobrých skutků.

Klára Kubíková vystudovala sociologii a francouzštinu v Praze a Ženevě, ale většinu svého pracovního života se věnuje komunikaci a marketingu. Pár let řídila gastronomickou firmu a nyní se snaží stejně úspěšně managovat svou velkou rodinu.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.