Klára Smolíkova: Dítě, které hledalo pod stromečkem mobil, a nakonec našlo i knížku. Možná to vaše

Knih vychází spousty a není snadné si vybrat. S takovou superschopností se nerodíme, tu je třeba natrénovat. Nejlepší průpravou jsou hodiny strávené s nosem zabořeným v knize, bloumáním mezi regály, letmým listováním, jemným přejížděním prstem knížkám po hřbetě. Mít při čtení na nohách teplé ponožky potěší, samo o sobě ale nic neřeší.

Podle čeho vybíráte dětem knihy? ptávám se rodičů. Často krčí rameny a neochotně přiznávají, že nemají čas, energii ani trpělivost se záplavou knižních novinek probírat. Proto sáhnou po něčem prověřeném, po knize, kterou sami četli v dětství. Okamžitě mezi dětmi zjišťuji, zda jim taková kniha  něco říká. Během čtenářského workshopu ve staňkovické knihovně tušil jen jeden chlapec, že existuje kniha s názvem Děti z Bullerbynu. Ne, nečetl ji, ale prý je stará a četl ji jeho tatínek.

„Kde se kupují knihy?“ zajímá mě, co děti odpoví. „V knihovně?“ ozve se nejistě po chvilce váhání. Pokládám otázku znovu a znovu na dalších setkáních s malými čtenáři. Slovo knihkupectví vymizelo napříč republikou ze slovní zásoby. Vím, že knihy jsou k mání i v supermarketech, hned za regály s ponožkami, ale to není totéž. Knihkupectví vábí čtenáře k nákupu podobně jako lahůdkářství mlsné jazýčky.

Ani malí návštěvníci čtenářských klubů nesní o tom, jak si pod stromečkem rozbalí knihy. Nejvíc si přejí nový mobil. Krabice s mobilním telefonem se koneckonců také dobře balí do ozdobného papíru. Všichni chtějí nějaký nový a neokoukaný přístroj. O novinkových telefonech vědí všechno, o novinkových knihách nic.

Až se o Vánocích šťastní majitelé vydovádí s novým mobilem, natáhněte si celá rodina krásné nové ponožky a vyrazte na procházku do knihkupectví. Naučte děti pátrat po knihách, ve kterých se nikdy neudělá díra, zahřejí jim srdce a vždy jim budou rády vyprávět. Ukažte jim, co znamená mít na dosah ruky opravdové přátele. Nemusí být nutně z Bullerbynu a mohou mít zvrácené choutky, jako třeba požírání lichých ponožek, ale vždy na ně budou čekat na poličce a provedou je dětstvím.

Klára Smolíková píše knihy převážně pro dětské čtenáře. Deset let učila knihovníky, vedla seminář mediální výchovy na katedře primární pedagogiky a pracovala v muzeích jako edukátor. Nyní je na volné noze.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.