Marie Gottfriedová: Nenechme si zkazit návrat do školy hygienickými opatřeními. Klid a radost jsou nejlepší školní pomůcky

Zklidnění. 

Klid je totiž předpokladem naší vnitřní stability, je zárukou toho, že nebudeme jako třtina ve větru se klátící, že nás nepřemohou vichry nejistot, obav, strachů a stresů, s nimiž jsme denně konfrontováni. 

Jsou věci, které naše zklidnění podpoří. A jsou věci, které na náš klid působí naopak jako červený hadr na býka. Zkusme to roztřídit a posílit to, co nám pomůže najít pevnou půdu pod nohama. 

Kde začít? 

Třeba u toho, čemu věnujeme svoji pozornost, co ve svých myšlenkách akcentujeme, co ze sebe posíláme dál a jak nás to všechno ovlivňuje. 

Na prahu nového školního roku se především radujme z toho, že se naše školy otevřou, že se zase budeme moci společně setkávat a pracovat. Neupírejme tolik pozornost na různé druhy hygienických opatření (roušky nebo testování), ale těšme se z toho, že ve středu prvního září máme důvod se ráno hezky obléknout a upravit, že nemusíme zapínat počítače, že své spolužáky a učitele můžeme vidět a slyšet bez prostředníka v podobě monitoru či mikrofonu. 

I na samotná omezení v podobě roušek, dezinfekce a nutnosti testování se zkusme podívat nejen jako na větší či menší nepříjemnost, ale také jako na něco, co nás chrání – nejen před virem, ale i před izolací, co nám umožňuje za daných okolností vést celkem normální život – tedy také chodit do školy, prezenčně se učit, být v živém kontaktu s vrstevníky a dalšími lidmi.

Myslím, že jde hodně o nás dospělé. Děti budou zrcadlit náš přístup – ať už ten, v němž převládají obavy, nebo ten, v němž vítězí radost a důvěra. Rodič, který u svého dítěte posílí radost z toho, že v září můžeme jít do školy, vybaví své dítě těmi nejcennějšími „školními pomůckami“ – odvahou, klidem, chutí do práce. 

A totéž platí o učitelích a ředitelích. Nařízená opatření lze vnímat jako něco, co nám má v současné situaci umožňovat společné žití a práci ve škole (tedy přesně to, co nám v době uzavření škol nejvíce chybělo). Pokud to školy budou vnímat takto, nikoli jako něco, co nás má rozdělovat a vystavovat stresu a obavám, jistě najdou rozumný způsob organizace výuky, který nebude umocňovat propasti a nerovnosti mezi dětmi. Těch je i tak dost. 

Co takhle koncipovat ve třídách, kde se někteří žáci nenechají testovat, hodiny tělesné a hudební výchovy jinak? Třeba jako společné vycházky do okolí školy s možností povídat si, dojít společně k nějakému cíli, hrát cestou hry podporující vzájemné vztahy a dobré klima či v neposlední řadě poznat své okolí – kolikrát ani nevíme, co máme za humny…  Nebo místo zpěvu v hodinách hudební výchovy společně poslouchat hudbu, vyzvat žáky, aby mluvili o tom, jakou hudbu poslouchají a proč, co hudba v jejich životě znamená, jak na ně působí. Nebo třeba s malými dětmi hudbu malovat… 

Pracujme na zklidnění. Všichni to potřebujeme. Pojďme si naproti a spolupracujme. Podporujme se navzájem. Hledejme možnosti, nikoli důvody, proč něco nejde. 

A my dospělí mějme na paměti jednu nesmírně důležitou věc: zrcadlení je jedna z nejefektivnějších metod učení. Co nás sytí, co námi hýbe a čemu v sobě dáme vyrůst – to bude sytit, hýbat se a růst v našich dětech. Kéž je to to lepší v nás!

Klidný školní rok přeji ze srdce nám všem!

Marie Gottfriedová je od roku 2005 ředitelkou základní školy v Trmicích u Ústí nad Labem. V roce 2015 dostala ocenění Roma Spirit za vzdělávání Romů a Cenu Alice Masarykové za úspěšnou realizaci inkluzivního vzdělávání. V červnu 2021 se stala vítězkou ocenění Ředitel roku.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.