Maturita je lehčí než dřív? Bližší pohled na „pravdy" o zkoušce, kterou mnoho studentů nedává. Proč, to je otázka

"Maturita je pro všechny stejná"

Stejná pro všechny je jen jedna část zkoušky – ta společná, postavená na testech a centrálně vyhodnocovaných slozích z češtiny a cizího jazyka, případně testu z matematiky (maturant se rozhoduje mezi zkouškou z cizího jazyka nebo z matematiky). Kromě společné maturity student skládá školní – profilovou - část. V profilové části si každá škola zkoušku přizpůsobuje svým nárokům a představám. Gymnázia přidávají zkoušky, které jsou akademicky náročné, průmyslovky a odborné školy dávají důraz na obor; časté jsou i praktické zkoušky a obhajoba závěrečných maturitních prací.

"Maturita je triviální, přizpůsobuje se těm nejslabším"

Pokud se zkouší teorie, maturita logicky dělá potíže těm, kteří mají na odborných školách méně hodin češtiny, cizího jazyka a matematiky, než mají gymnazisté. Mají-li testy státní maturity procházet všichni studenti maturitních oborů bez rozdílu, musí se zákonitě najít průnik jejich znalostí a ty ověřovat. Neboli testovat to, co se učili (a  naučili, nebo mohli naučit) všichni. V češtině tedy nejspíš nikoli literárněvědnou a lingvistickou terminologii, ale to, zda student umí psát bez chyb, rozumí i složitějšímu textu a umí srozumitelný text napsat.

"Úroveň maturity se neustále snižuje"

Pro tohle tvrzení není opora. Maturita je jako celek dnes obvykle náročnější než před zavedením „státní“ maturity. Počet neúspěšných je v matematice od startu státních maturit velmi vysoký, v testu z češtiny významně roste. Natolik, že to nemůže být snižující se kvalitou maturantů, ale - jak lze dokázat z maturitních dat - zvyšující se náročností testu. Pokud zavedeme tři povinné zkoušky, tedy češtinu, matematiku i cizí jazyk, s čímž se počítá od roku 2020/21, počet neúspěšných dále dramaticky stoupne. Některé odhady říkají, že až na polovinu maturantů v jarním maturitním kole. Co to bude znamenat? Třeba to, že maturitu nezíská studentka pedagogické školy, která by se mohla stát dobrou učitelkou prvního stupně základní školy, kdyby se tedy dostala na vysokou.

"A je lehčí než za mého mládí"

Je otázka, zda je maturita lehčí, než tomu bylo před dvaceti třiceti lety. Část veřejnosti je o tom přesvědčena, ale je velmi těžké to nějak dokázat, protože toto přesvědčení je do velké míry založeno na subjektivním pocitu. Data, která by takové srovnání umožnila, nemáme. Maturita z cizího jazyka je dnes bezpochyby kvalitnější i náročnější, má tři dílčí zkoušky a kopíruje mezinárodní model jazykových zkoušek. V češtině se víc ověřuje pravopis a práce s textem. To se dřív nedělalo prakticky vůbec, protože zkouška zahrnovala jen sloh (ten byl delší) a kromě něj fakticky už jen literární dějepis. Dnes se ústní profilová zkouška věnuje i analýze literárního textu, to se dřív dělalo jen výjimečně. Jako důkaz, že maturita je lehčí, bývá uváděno to, že matematické příklady nebo otázky v testu z českého jazyka nedělají o generaci či dvě starším lidem žádný problém, zatímco mladí si na nich lámou zuby. Ovšem maturitu dnes skládá víc než dvojnásobný počet lidí a gymnazisté také s testy vcelku žádný problém nemají. Za zmínku stojí i to, že maturitní zkouška se dříve odehrávala mezi učiteli a žákem, kteří se znali (s výjimkou předsedy komise, ten byl z jiné školy). Bylo tedy méně pravděpodobné, že by propadl student, který se během studia snažil, byť při zkoušce "vybouchl". Mnozí pamatují, jak jim učitelé pomohli nebo aspoň přimhouřili oko.

"Lehčí než za Rakouska-Uherska"

Oproti době svého zavedení v 19.století se maturita zjednodušila, o tom není sporu. Tehdy se zkoušelo i z klasických jazyků a složení maturity bylo jedinou podmínkou pro vstup na univerzitu, příjímací zkoušky nebyly. Jejím posláním bylo mimo jiné prokázat, že student disponuje vědeckým myšlením. Srovnávat dnešní maturitu s touto její „klasickou“ předchůdkyní je tedy velmi problematické. Asi nikdo nepochybuje, že maturitní by měly být i obory, které nepřipravují budoucí vědce.

"Problém maturity je v tom, že ji cpeme všem"

Úřednice, policista nebo hasič – ti všichni potřebují maturitu. Takových profesí je nyní většina. Proto se za posledních třicet let zvýšil počet maturujících ze 30 % populačního ročníku na 70 %. Tak je to nejen u nás, ale v celé Evropě. V některých zemích - a jsou to země, které mají výkonný vzdělávací systém, jako třeba Finsko -  je to až 90 %. Průzkumy opakovaně prokázaly, že lidé s maturitou jsou na pracovním trhu úspěšnější a mají vyšší příjmy. Proto si tak velká část rodičů přeje, aby jejich dítě maturitu mělo. Vyšší vzdělání u mnoha profesí vyžadují i zaměstnavatelé. Mimochodem, polovina vyučených usiluje později o maturitu na nástavbě. Tedy není to tak, že maturitu cpeme všem, ale že o ni lidé z racionálních důvodů stojí.

"Státní maturita je nástrojem, jak zvednout úroveň výuky na školách"

Po osmi letech od zavední státní maturity můžeme konstatovat, že tuto naději nenaplnila. Mnozí odborníci se shodují v tom, že kvalita se nedá zvednout zkouškou, byť přísnou, ale jen podporou učitelů a efektivního učení. Mnozí poukazují na to, že současná maturita výuku naopak deformuje. Viz vyjádření Společnosti učitelů českého jazyka a literatury.

O maturitě v pořadu 90' ČT24 nedávno odvolaný ředitel Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) Jiří Zíka. Jako host mu oponuje Tomáš Feřtek ze vzdělávací společnosti EDUin.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.