Michal Černý: 1. září se blíží. Začneme co nejnormálněji, zachováme chladnou hlavu a budeme si držet palce

Ten neustále skloňovaný soubor manuálů MŠMT má ve většině bodů formu doporučení a hodně záleží na každé škole, jak se k jejich naplňování postaví. Podle mého názoru je to dobře, protože skutečně máme v ČR okresy, kde je pravděpodobnost nákazy minimální. Tam nejspíš není třeba všechno „hrotit“ tolik jako v Praze, kde bude situace vždy dramatičtější.

Jak to tedy od září bude vypadat u nás v Klánovicích? Rozhodli jsme se, že chceme nový školní rok odstartovat co nejnormálněji, samozřejmě s dodržením všech nutných a povinných opatření. Abych byl konkrétní: budeme pravidelně a intenzivně větrat, budeme dohlížet na to, aby si děti často myly ruce, rozmístíme po škole stojany s dezinfekcí a budeme intenzivně uklízet. Omezíme pohyb dětí po škole, ale nechceme, aby měly pocit, že se ocitly na vojně. Přesuny do odborných učeben proběhnou podle plánu a o velké přestávce budeme chodit ven. Tělocvik, plavání i adaptační kurzy – alespoň to v tuto chvíli tak vypadá – proběhnou také podle předpokladu. Chceme rozjet i obvyklé kroužky.

Ještě zvažujeme, jak proběhnou třídní schůzky a nástup do školy u prvňáčků; zatím se přikláníme k tomu, že v nových kolektivech uděláme schůzky osobně ve škole a v ustálených třídách si je učitelé mohou udělat buď online, nebo osobně mimo školu. Rodiče prvňáků pravděpodobně do třídy pustíme, ale budou muset mít roušku; kdo s rouškou nesouhlasí, ten bohužel bude muset zůstat venku.

U nás v Klánovicích jsme zkrátka připraveni začít školní rok tak normálně, jak to jen půjde. Doufáme, že situace nebude na podzim nijak kritická, doufáme, že už nedojde ani k plošnému, ani částečnému a cílenému uzavírání škol a tříd. Jsme připraveni, pokud se to stane, postarat se o výuku těch dětí, které budou v karanténě nebo nemocné doma. Někteří kritikové tvrdí, že žádná opatření na školách nemají smysl, protože se pak děti stejně odpoledne sejdou venku nebo na tréninku. Já si to nemyslím. Každým opatřením se prostě pravděpodobnost šíření nemoci sníží, tak je to třeba brát; kromě toho jsem o prázdninách navštívil několik evropských zemí, všude byla disciplína lidí mnohem vyšší než u nás, a nevšiml jsem si, že by jim to způsobovalo nějakou újmu.

Samozřejmě by bylo krásné, kdybychom mohli mít méně dětí ve třídách, a to nejen s ohledem na covid, nicméně učitelů ani volných tříd momentálně opravdu nemáme dost, v některých školách (včetně té naší) bude problém i zřídit onu povinnou izolaci, do níž máme jako škola umístit dítě s příznaky nemoci. Trochu se obávám, že nějakou chytrou hlavu napadne, že bychom mohli učit na ranní a odpolední směny, stejně jako za komunismu. Neumím si představit, jak bychom to dělali – učili by učitelé za stejný plat dvojnásobek hodin? A děti, které by měly odpolední výuku, by byly ráno samy doma? To nedává smysl.

Co mi naopak velký smysl dává, a už teď jsem za to koronaviru vděčný, je to, že se snad rodiče konečně odnaučí posílat do školy nachlazené děti. V posledních letech nám totiž čím dál častěji vodili do školy evidentně nemocné žáky, kteří pak stejně po pár dnech skončili v posteli, ovšem předtím nakazili polovinu třídy i učitele. Vždycky jsme byli příliš „měkcí“ na to, abychom takové dítě poslali domů, od září se toho rozhodně bát nebudeme a malého maroda buď do školy ani nepustíme, nebo ho necháme v izolaci, dokud si ho rodiče nevyzvednou. Konečně se tedy, doufejme, dostaneme do situace, kdy budou ve škole jen zdravé děti, schopné se soustředit na výuku.

Situace se pochopitelně během podzimu a zimy může zdramatizovat. Nikdo teď přesně neví, co všechno se může stát a jak to v českých školách bude vypadat. Doufám ale, že jsme lépe připraveni, než jsme byli na jaře. Tak si držme palce. 

Michal Černý vystudoval pedagogickou fakultu, učí matematiku a dramatickou výchovu. Od roku 1993 je ředitelem Masarykovy ZŠ v Praze-Klánovicích. Je nadšeným divadelníkem a hudebníkem. Od října 2019 je prezidentem Asociace ředitelů základních škol.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.