Mirka Zlatníková: Jestli držíte děti celý rok doma, aby se jim nic nestalo, nechte je tam zavřené i přes léto

Dneska jsem na koupališti v lomu pozorovala několik dětí, které se snažily spáchat sebevraždu. Děti, které během školního roku tutově nesmí samy ani do sámošky, řádily samy ve vodě. Všechny měly potíže s motorikou a koordinací. Ani jedno neumělo dobře plavat. Obezřetnost nula. Skákaly do vody po hlavě v místech, kde jsou ostré kameny. Hopsaly si vzájemně na krčky, kopaly se do bříšek a plácáním se dostávaly ke schůdkům. Pod nimi 5-15 metrů hloubka. Jedna z maminek si pořizovala snímečky do mobilu, protože jí to přišlo legrační, druhá si zpevňovala břišní svalstvo na paddleboardu.

A nyní, ano, přichází "za našich mladých časů".

Vyrůstali jsme jako dříví v lese, často fakt v lese, případně na ulici, ale nikdo mě nenechal ve vodě bez dozoru dřív, než jsem uplavala spolehlivě dvě stě metrů. Kdybych skočila do vody před tím, než odplave dítě, co tam skočilo přede mnou, tak mi dá někdo z dospělých takovou herdu do zad, že poskočím o metr.

Takže, milé matky (a otcové), když necháte děti celej rok zavřený doma, jakože aby se jim nic nestalo, tak je tam, prosím vás, nechte zavřené i přes léto. Kupte jim klimatizaci, nějakou pěknou hru o podmořském světě a jděte si pořizovat selfíčka na paddleboardy. Neurotické tety s dýchacími potížemi vám budou nesmírně vděčné.

Nedávno byly po tragické události na jezeře Lhota sociální sítě plné lamentování nad nepozorností okolí, která stála život dva vietnamské chlapce. Aby bylo jasno: jejich maminky neviním. Asiaté vesměs plavat neumí a byl to i případ těchto rodin. Doma se od vody drží v uctivé vzdálenosti. Tady se ale chovají jako my Češi, totiž spoléhají na NĚKOHO.

Kamarádka scénáristka (jméno neuvádím, protože pak by to asi přestala být moje kamarádka), postovala k události v pískovně status popisující, jak byla s kamarádkou v aquaparku. Nechaly děti v dětském bazénu a šly si zaplavat. Když se vrátila, visela její dcera v kruhu hlavou dolů a považte: NIKDO jí nepomohl. Ani PLAVČÍK. V jejích očích tahle událost vypovídala o strašném stavu společnosti. V mých o nekonečné odevzdanosti matek (a otců), kteří jsou přesvědčeni, že se o jejich děti postará někdo jiný. Lékařka v nemocnici, učitelka, plavčík, trenér, dopravní policie. Když se dítěti něco stane, tak si budou stěžovat nadřízenému, nebo ho zažalují, popřípadě napíšou o tom skandálu do novin. Své rodičovské zodpovědnosti dávno vzdali ve prospěch velkého bratra, který je, jak doufají, sleduje a chrání jejich děti.

Zatímco oni pečují o vlastní svobodu. Svobodu zaplavat si ve vedlejším bazénu, dojít si pro pivo, pustit do sluchátek príma muziku, zavřít oči a chytat bronz.

Mirka Zlatníková vystudovala žurnalistiku a pracuje jako ředitelka rozvoje vydavatelství Vltava Labe Media. Posledních deset let se věnuje také scénáristice -  podílela se na televizních cyklech Soukromé pasti a Nevinné lži, je autorkou seriálu Dokonalý svět, spoluautorkou filmu Teorie tygra a autorkou dvoudílného filmu Marie Terezie.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.