Miroslav Hudec: Moje žena byla učitelka. Báječná učitelka, kolem které se děti houfovaly

Umluvil jsem doma dceru - učí češtinu jako manželka - aby se do krabic podívala a vzala si metodické materiály, pokud by se jí hodily. Byla to docela emotivní chvíle. Zvláště když z krabice vyndala krásně vypravenou Exupéryho knihu Malý princ, kterou jsme si spolu čítávali a ze které žena nejspíš četla i dětem. A hned pak dětský památníček. Trochu jsme se lekli, že manželka, která těch památníčků měla doma spoustu a průběžně do nich dětem kreslila a psala přání, už to do toho posledního nestihla. Jenže to nebyl památníček žádného dítěte, nýbrž její.

Paní učitelky dětem do památníčků zapisují celkem běžně. Ale opačně už to tak běžné není. Dokonce bych řekl, že je to poměrně výjimečné. Muselo to napadnout některé z těch dětí, z těch sedmáků či osmáků, puberťáků, na jejichž nevychovanost, oprsklost nebo rovnou nezvladatelnost si dnes tolik učitelů do omrzení stěžuje. Ne vždy neprávem a ne že by si občas neposteskla i manželka. Ale na sobotních školních turistických výletech, na něž mě ona a její kolegyně často vylákaly jako fotodokumentátora, jsem mohl sledovat, jak rády si s ní děti povídají a drží se v její blízkosti.

Vzpomněl jsem si vždycky na slova jednoho z kritiků současného školství, kterému se nelíbil současný poněkud netvořivý způsob přijímacího řízení na pedagogické fakulty a navrhoval jiný, dosti originální. Prý, pošlete uchazeče o studium učitelství na výlet se skupinou dětí, a pak už jen sledujte, kolem kterých se ty děti začnou houfovat. A ty už ani nemusíte formálně zkoušet při přijímačkách. Vědomosti si doplní. Vědomosti bez talentu stejně k ničemu nejsou.

No a teď ten památníček. Jen jsem do něj nahlédl a raději jsem se dekoval do vedlejší místnosti - prostě jsem to emočně nezvládnul. A nechtěl jsem dceru a zetě uvést do rozpaků.

Miroslav Hudec je dětský a školní psycholog, nyní pracuje v poradně pro rodinu a manželství.  S manželkou Alenou, rodačkou z Příbramska, které vzdává hold jako učitelce v tomto sloupku, prožil krásných čtyřicet dva let. Studovali spolu na pražské Filosofické fakultě a brali se v posledním ročníku studia.  Těšili se na společné stárnutí, na další stovky kilometrů výletů do přírody Lužických hor. Smrtelná nemoc bohužel rozhodla jinak.

"Společné foto je z našeho posledního výletu. Na Císařské slavnosti do Zákup letos 26.května."

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.