Mít počítač ještě neznamená kvalitní doučování. Záleží na každém detailu, u znevýhodněných dětí zvlášť

Při doučování je nejdůležitější komunikace jak s rodinou, tak se žákem. Měla jsem štěstí na perfektní rodinu a děti, které mají i v porovnání s těmi z bohatších rodin velké znalosti. Bez pomoci rodičů bych nebyla schopna svému svěřenci v době pandemie nic předat, doučuji totiž převážně geometrii, a nemůžu tak zajistit, že v sešitě je to, co vysvětluji. Narýsovat osmiúhelník jednou rukou a držet při tom telefon ve stabilní poloze, aby byl vidět ostře celý nákres, je opravdová výzva. Pravidlo „neryj tou tužkou” se okamžitě mění na úvahy: „Neprotrhnu ten papír, když na to tak tlačím?”

Prostředníkem pro doučování je romské středisko DROM, které sídlí v parku blízko Bratislavské ulice v Brně. Když to proticovidová opatření povolují, lektoři se se svými svěřenci setkávají přímo tam. V centru jsou k dispozici všechny pomůcky, učebnice i počítač či tiskárna, v online formě si každý vyučující musí poradit sám. Technické vybavení pro mě není problém, pro mnoho rodin, které doučování potřebují, ale ano.

Technika ještě nezajistí kvalitní výuku

Rodiny, které nejsou technicky vybaveny, pro své děti vyzvedávají pracovní listy ve speciálních boxech ve školách. Doučování pak může probíhat například prostřednictvím telefonního hovoru, což je pro doučovatele i žáka značně náročné. 

„Snažíme se našim dětem pomáhat, aby zůstaly se školou v kontaktu, zvládaly učivo, plnily zadané úkoly. A v případě, že se na nás obrátí se žádostí o pomoc při zajišťování potřebného technického vybavení, se snažíme pomoci též,” říká koordinátorka doučování Jana Šafaříková. DROM tak zajistil svým svěřencům několik počítačů, které poputovaly přímo do rodin.

Mít technické vybavení však automaticky neznamená možnost kvalitního doučování. Mnoho sociálně znevýhodněných dětí se setkává se stejnými překážkami jako sedmiletá Terezie. Ta se učí prostřednictvím videohovoru s doučovatelkou z Centra pro ohroženou rodinu. Rodina má další čtyři děti, které jsou všechny na prvním stupni, či ještě mladší. Terezce nejvíc pomáhá s učením o rok starší sestra Maria, protože rodiče mají omezené možnosti se dětem věnovat. Jeden z nich dochází několikrát týdně do nemocnice, druhý se vrací z práce pozdě večer. Všechny děti na výuku sdílejí jeden tablet, který se podařilo rodině zajistit. Před opatřeními měla Terezie doučovatelku, která ji přímo navštěvovala. To ale stále neřešilo všechny komplikace, které se studiem dítě vyrůstající v podobně omezených podmínkách má. Sourozenci totiž mají společné pokoje a není možné zajistit, aby se učili odděleně od ostatních, a mohli se tak soustředit. 

Porozumět slovům

Nic ale není nemožné a entuziasmus lektorů i koordinátorů hodně pomáhá s motivací dětí něco nového se naučit. „Je důležité, aby děti pochopily, že škola je důležitá, ony to – zejména ty mladší – ještě tak nevidí. Je to o dlouhodobé mentorské práci, jejímž cílem je, aby si uvědomily, že pokud budou mít dobré vzdělání, mají větší šanci při hledání zaměstnání a pak mohou mít ten ‚lepší život‘, který si pro ně jejich rodiče tolik přejí,” komentuje své poslání Šafaříková. 

V oddělených komunitách může navíc docházet i k jazykové bariéře, protože děti často mluví i romsky či slovensky, a to kvůli tomu, že mnoho Romů žijících v České republice se přistěhovalo právě ze Slovenska. Se spisovnou češtinou se často děti setkávají až s nástupem na základní školu. „Nerozumějí slovům především pojmově, setkaly se s nimi, ale nechápou jejich význam. Faktorem tohoto jevu je i nekvalitní předškolní průprava, která způsobuje nedostatečnou adaptabilitu na školní prostředí a jazyk,” říká Šafaříková.

Při doučování je nutné dbát na každý malý detail, který ovlivní, jak bude dítě dál k výuce přistupovat. U dětí ze sociálně nepodnětného prostředí ještě daleko více než u těch z bohatších rodin. Bezesporu je to možnost, jak alespoň částečně zadržet neustále se rozevírající nůžky rozdílů ve společnosti.

Potvrzuje to i komparativní studie Národního ústavu pro vzdělávání z roku 2019, která označila doučování jako jednu ze středně efektivních metod snížení znevýhodněnosti, zato však metodu s vysokým pozitivním hodnocením ze strany pedagogů i žáků. Na vyšších příčkách se pak umístilo například zařazení žáka do speciální třídy či docházka do přípravné třídy. Oba tyto způsoby jsou finančně i organizačně daleko náročnější než doučování z neziskového sektoru.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.