konference Svět podle Heroine - přijďte se inspirovat, tříbit si názory a taky se bavit

Mrzí mě, že jsem si místo matiky a fyziky kreslila. Jak vzpomíná na školu spisovatelka Petra Soukupová

30. prosinec 2017

"Mrzí mě ten ztracený čas, kdy jsem pokreslila miliony papíru při hodinách, místo abych se naučila fyziku a matematiku. Nechci to házet jenom na učitele, ale i to je součást toho systému," říká Petra Soukupová. 

Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení?

Nejspíš obojí, těch let bylo hodně.

Byla jste šprt, nebo lajdák?

Taky vlastně obojí. Až do třeťáku na gymplu jsem na to kašlala. Byly roky, kdy to nevadilo a byl rok, kdy jsem měla na vysvědčení pět čtyřek, samé trojky a jedničku z výtvarné výchovy. Od prázdnin mezi třeťákem a čtvrťákem jsem ale šprt, a vlastně se ukázalo během let, že taková jsem i v životě. Jenom stačilo si uvědomit, že když věci neflákám, tak je vlastně všechno lepší.

Co vás ve škole ne/bavilo?

Nebavilo mě přezouvání, osobní antipatie vyhořelých učitelek, nebavila mě matematika,

fyzika a chemie, čehož dnes lituju, nebavil mě tělocvik. Bavily mě chvílemi humanitní

předměty, kamarádi a dobří uřitelé, kteří uměli vyložit ten předmět zajímavě.

Co užitečného jste se ve škole naučila?

Že si nemám nechat všechno líbit, jenom proto, že se bojím. Přestože jsem platila za drzé dítě, zpětně mě mrzí, že jsem se vlastně nedokázala ozvat účinně, že jsem často tu autoritu učitelek brala až moc vážně. A tím v žádným případě nechci snižovat přínos dobrých učitelů, jejich společenskou důležitost a obhajovat jejich mizerné platové podmínky. Možná, dokonce pravděpodobně, kdyby nebyly ty účy tak otrávené z toho mála peněz, co mají, tak by nebyly na děti hnusné a třeba by jim také bylo lépe.

A taky mě mrzí ten ztracený čas, kdy jsem pokreslila miliony papíru při hodinách, místo abych se naučila fyziku a matematiku. Nechci to házet jenom na učitele, ale i to je součást toho systému.

Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější?

Když jsem o prázdninách ve třeťáku na gymplu šla dělat brigádu do Tesca. Rodiče mi tehdy nedovolili skončit po prvním dnu, a já jsem si za ty tři týdny uvědomila, že tohle už nikdy dělat nechci, že se budu raději učit a dostanu se na vysokou školu a budu se později živit raději hlavou.

A to se pak taky stalo.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s