Naše školní jedlá zahrada, moje radost. Pěstujeme, co děti přinesou, jahody jsou až do října, říká paní učitelka na „pozemky"

Naše zahrada leží na školním dvoře, dalo by se říct. Po rekonstrukci školy tam bylo rumiště, to jsme vyčistili a udělali jsme trávník. Tak to zůstalo několik let, pak se dělala fasáda, takže se zase uklízela suť a opět dělal trávník.  Prostor jsme ještě vylepšili zámkovou dlažbou a větrolamem z tůjek, ale to bylo vše. Tehdy ještě neprošlo moje přání udělat pár záhonů, které bychom využívali v „pozemcích“ na pěstování plodin.

Před pěti lety ale pan ředitel přišel s tím, že bychom mohli mít přírodní zahradu, že na to nechá udělat projekt a že můžeme čerpat finanční příspěvek z kraje. Zahradu ta poměrně malá dotace  samozřejmě nezaplatí, ale i tak to bylo motivující.

Takzvaná přírodní zahrada musí splňovat několik podmínek: nesmí se na ní používat žádná chemie ani rašelina a musí mít takzvané suché nebo mokré stanoviště. Naše zahrada to tak má a navíc je to zahrada jedlá: vše, co pěstujeme, sklízíme a sami používáme.

Máme tu záhon léčivých rostlin, bylinkovou spirálu, ovocné stromy – jabloň, třešeň, švestku a hrušeň. Máme keře s rybízem, malinami a jahodami, které plodí až do října, taky ostružiny, jeřabiny a moruše. Listí a plevel svážíme na kompost, který nám dodává prvotřídní zeminu. Na záhonech sejeme a sázíme, co děti přinesou: kmín, hrášek, dýně, brambory, rajčata, ředkvičky, okurky, mrkev…

Na druhém stupni teď učím pracovní výchovu jen já, takže si vše organizuji, jak chci. Třídu sem berou i tři paní učitelky z prvního stupně. Zahrada slouží nejen k pěstování, taky se tu učíme. Máme  dřevěnou pergolu, kde malujeme, když prší, ale i když neprší. Učím tady i zeměpis, jiní učitelé přírodovědu a vlastivědu.

Zahradu děti využívají i ve družině. Slavily se tady například čarodějnice. Máme tu i pingpongové stoly. Bylo by fajn, kdyby sem děti mohly i o velké přestávce. Zatím se to nepodařilo zorganizovat, kvůli dozoru, ale já jsem rozhodně pro.

Tahle zahrada je taková moje radost. A děti ji taky mají rády. Přihlásili jsme ji i do soutěže přírodních zahrad a děti k tomu vyrobily velké leporelo. Vyhráli jsme několikadenní pobyt v ekologickém středisku i s programem.

Ještě vás možná zajímá, kdo se o zahradu stará teď o prázdninách. Jednou přijely děti, zbytek obstaráváme my paní učitelky. Přece jen žáci mají prázdniny.

Blanka Medová učí zeměpis, výtvarnou a pracovní výchovu na základní škole v Pelhřimově.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.