Nejoblíbenější dětská hračka příštích let? Virtuální realita. Spousta příležitostí a nejmíň stejně tolik rizik

Virtuální realita, to je něco jako fotografie bez rámu a bez okraje. Obraz, na který se nemůžete nedívat. Na nose máte brýle, které obepínají celý váš rozhled, nelze otočit hlavu jinam. Místo sezení před obrazovkou se stanete součástí virtuálního světa, který vás pohltí. Je všude kolem vás, ve 3D, můžete se v něm pohybovat a díky sluchátkům a ovladačům vám do značné míry nahradí skutečnou realitu.

A představme si ještě jeden pojem: rozšířená realita neboli spojení skutečnosti a virtuálního světa. Kamera telefonu snímá park a ve „skutečné“ trávě pobíhají Pokémoni. Anebo snímá váš obývací pokoj a na obrazovce vidíte, zda-li se do něj vejde křeslo, které si právě vybíráte na Internetu. Do třetice: přes speciální brýle vidíte na stole pizzu, zatímco si ji teprve objednáváte. Můžete si na ni položit ančovičky a sýr, jak to máte rádi, a přesně takovou pizzu vám dron později přinese až do kuchyně. Stačí otevřít okno a přizvat ho dál. To nejsou výjevy ze sci-fi filmu, ale příklady, které jsou už dnes plně technicky možné.

Formou rozšířené reality jsou také nejrůznější filtry přidávané na fotografie na Instagramu nebo Snapchatu. Sečteno podtrženo: virtuální a rozšířená realita přináší bohatší informační rozhraní a mnoho činností nám může usnadnit – od práce v domácnosti až po nové možnosti pro vědu a výzkum.

Velké příležitosti představuje virtuální realita pro vzdělávání. Žáci by si mohli vyzkoušet pitvat žábu, podívat se do pravěku, do starověkého Říma nebo středověké Prahy, projít si jadernou elektrárnu, navštívit nejrůznější státy a města, získat tam nové zážitky a na konci hodiny se vrátit do své lavice. To je ale zatím někde v budoucnosti. Již nyní se ale začínají i na základních školách objevovat 3D tiskárny. Pomocí 3D modelování a následného 3D tisku si žáci rozvíjí svou fantazii i prostorovou představivost.

Potud tedy možné benefity. A k tomu jedna velká hrozba: rizika, které přinášejí technologie jako takové, je nutno v případě virtuální reality ještě několikrát vynásobit. Dětský mozek do určitého věku ještě neumí uchopit mix skutečnosti a neskutečnosti, a být součástí hry místo toho, že se na ni jen dívám, je tak opojné. V ideálním světě by měla být virtuální realita zakázaná až do 18 let, ale v tom reálném se to nikdy nestane a i kdyby se tak stalo, nebude to nikdo dodržovat. O to víc je na rodičích, aby to pohlídali.

Proto tedy:

• Ujistěte se, že vaše děti netráví ve virtuální realitě více než dvacet nebo třicet minut denně.
• Zajímejte se o technologické novinky. Nemusíte je používat a dokonce je nemusíte ani pochopit, ale měli byste vědět, že existují, protože budou tvořit budoucnost, pro niž vychováváte své děti. Vedle virtuální a rozšířené reality jsou to především: Umělá inteligence, Internet věcí, Průmysl 4.0, deepfake videa, chipy – kyborgové, drony a roboti všeho druhu.

Více na této kartě, klikněte na ni: 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.