Pavel Kraemer: Z kurikula vypadly Newtonovy zákony. Žádná škoda, stejně si je ze školy nikdo nepamatuje

Prostudoval jsem si nový Rámcový vzdělávací program (RVP), poctivě jsem prošel všechny změny a dospěl k názoru, že nepřichází žádný konec světa. Navzdory alarmujícím titulkům v médiích a protestům některých zájmových skupin, které tvrdí, že aktuálními škrty přicházíme o klasickou vzdělanost. A myslím si to i přesto, že jsem osobně zastáncem klasické vzdělanosti. Ale s novým RVP se nic moc nezmění – ani k lepšímu, ani k horšímu. Proč?

Ve většině dnešních škol je klasické vzdělání redukováno na minimum. Navzdory předimenzovaným školním vzdělávacím programům, které se tváří velmi akademicky. Učitelé toho sice učí hodně, ale z jejich výkladu zůstane v dětech jen malý fragment. Výuka bývá nezáživná, děti jsou ponechány ve vnitřní pasivitě. Mnozí učitelé učí dvacet let stále stejné věci, změny v RVP nemusí vůbec zaregistrovat. Teď nemluvím o celé řadě skvělých škol, státních či soukromých, malých či velkých. Dobrá škola s nadšenými pedagogy si vždy najde cestičky, jak učit dobře. Poradí si s dobrým i špatným RVP. Mluvím o průměru.

Škrt neznamená zákaz

A proč je poplach planý i v případě Newtonových zákonů? Pamatuje si snad většina čtenářů těchto řádků jejich znění? Nevěřím tomu. Asi vědí, že nějaké takové zákony existují, pokud se jejich učitel snažil nějak opepřit jinak nudnou látku, možná si zapamatovali i legendu o jablku, které Newtonovi spadlo na hlavu. Ale samotné zákony se většině už dávno z hlavy vypařily. Bylo i přesto užitečné a smysluplné se je učit? Je to přinejmenším sporné. Záleží na tom, jak a proč se něco učí, a to platí i v tomto případě.

A Newtonovy zákony – stejně jako Ohmův zákon – doplatily na to, že se učí hodně abstraktně. Přílišná abstraktnost, která znemožňuje žákům tyto zákony pochopit a zapamatovat si je, a ne jejich nevýznamnost, byla zřejmě i důvodem k jejich škrtnutí. A když tomu akademici nebo učitelé fyziky oponují, je to proto, že se na věc dívají ze svého hlediska. Podle nich se to přece musí učit, protože se to vždy učilo. Ale pro drtivou většinu dětí jsou Newtonovy zákony tou nejméně důležitou věcí na světě. Zaujme je tak akorát ono jablko, které ve skutečnosti na Newtonovu hlavu nikdy nespadlo.

Škrty tedy nevidím jako hrozbu, ale jako příležitost, malou šanci k tomu, aby učivem méně zavalený učitel začal učit jinak, méně látky lépe. Nemyslím si ani, že se všude Newtonovy zákony přestanou učit. Většina učitelů příliš změnám neholduje a redukce kurikula neznamená, že je daná látka zakázaná. Pouze není nadále povinná.

Kolik se vlastně ubere?

Druhý aspekt celé změny je její proporce a kontext. Ačkoli se na revizi RVP pracuje už několik let, v poslední době vše utichlo, činnost pracovních skupin byla pozastavena. Až na jednu. Informatici pilně pracovali dál a navrhli novou podobu výuky digitální gramotnosti, která nyní potřebuje čtyřnásobnou časovou dotaci. Tři hodiny týdně se teď musí někde ubrat. „Osnovy“ nejsou nafukovací, a proto přišlo škrtání, narychlo a bez velkého rozmyslu. Ubere se v přírodovědě, společensko-vědních předmětech a v uměleckých výchovách.

Co konkrétně znamenají ony tři nebo čtyři hodiny? V RVP se hodinová dotace definuje na celý první nebo druhý stupeň. Když se například mluví o šesti hodinách uměleckých výchov týdně, myslí se tím v průměru 1,5 hodiny týdně v každém ze čtyř ročníků druhého stupně. Každá škola si ale časovou dotaci může rozložit, jak chce. Čtyři hodiny informatiky týdně pro druhý stupeň tedy znamenají, že každý ročník na druhém stupni bude teď mít v případě rovnoměrného rozložení učiva (místo dřívějších patnácti minut) jednu hodinu informatiky týdně. Pro první stupeň je to polovina, jedna hodina týdně od čtvrté třídy.

A o tuto jednu týdenní hodinu se někde bude krátit. Přijde vám to katastrofální? Mně ne. Spíš poučné jako modelový příklad, jak moc jsme ve vleku mediálního obrazu nějaké události. Jak rádi děláme z mouchy slona nebo z komára velblouda.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.