O sexu se mají děti učit ve škole a ne z porna, hlásá kampaň #kdyžtonechce

Jak to vlastně u nás momentálně vypadá se sexuální výchovou?

Záleží na každém pedagogovi, jak ji pojme. Jsou učitelé, kteří si dávají záležet, ale těch je hrozně málo. Standard je, že se třídy rozdělí podle pohlaví, kluci dostanou kondomy a holky se dozvědí něco o menstruaci. V biologii se probere, jak dochází k oplodnění, a to je všechno.

Co přesně tam podle vás chybí?

Sociální sexuální výchova, která by mluvila o vztazích a komunikaci kolem sexu. Ze zahraničních výzkumů vychází, že 60 procent dospívajících bere jako hlavní vzdělávací zdroj o sexu porno. Často s ním přijdou do kontaktu už třeba v deseti letech. A zhruba polovina dospívajících má za to, že to je reálný obraz toho, jak má sex vypadat. Což samozřejmě není, počínaje tím, jak vypadají těla herců až po to, že tam obvykle chybí jakákoli komunikace před i po. Dospělý člověk už to dokáže porovnat se svými zážitky, ale děti nemají s čím srovnávat. My se snažíme zdůrazňovat, že při sexu je velmi důležité neustále kontrolovat, jestli ten druhý je v pohodě, a tohle v pornu úplně chybí. Tam se nikdo na nic neptá.

Jak je to se sexuální výchovou v jiných zemích?

Ve skandinávských zemích je sexuální výchova hodně pokročila a probíhá kontinuálně v podstatě od mateřské školky. Strašně brzo se baví s dětmi o sexu hrozně otevřeně…

Co se dá o sexu učit v mateřské školce?

Třeba mluvit o tělesné autonomii – aby už malé děti věděly, že jejich tělo je jejich tělo a nemusí si nechat líbit žádné doteky.

Vy už máte představu, jak budou vypadat workshopy, které chystáte?

Máme je připravené, do konce listopadu je chceme otestovat na první skupině a pokud se nám podaří vybrat peníze, začneme naostro. Workshopy jsou určeny pro osmé a deváté třídy a obsahují několik příběhů - založených na reálných zkušenostech - v nichž se odehrává nějaká forma sexuálního násilí. Studenti je budou číst a budou hledat, co je v nich problematického. A mezi sebou i spolu s lektory budou diskutovat o tom, co by se dalo udělat jinak.

Co by si z workshopů měli odnést?

Každý z těch příběhů obsahuje nějaké poselství. Že každý má právo kdykoli říct NE, že porno není reálný obraz sexu, nebo příběh o tom, jak reagovat, když se vám někdo svěří s tím, že ho někdo znásilnil. Protože to bývá pro ty oběti dost problematické - svěří se a dostane se jim reakce „ježiš, ty jsi pitomá, ty si za to můžeš sama“.

Hlavní naše message je, že sex je super, ale je potřeba, aby ho chtěli všichni, kdo se ho účastní. V některých příbězích se také konzumuje alkohol, protože to je věc, kterou – ať se nám to líbí nebo ne – mladí lidé dělají nebo budou brzo dělat. A u toho je obzvlášť potřeba si dávat pozor, jestli všechno, co se děje, je v pořádku.

Jaké typy sexuálního násilí se nejčastěji dějí?

V těch příbězích řešíme třeba posílání nahých fotek – kluk chce po holce fotky, ona je pošle, protože si myslí, že ho tím sbalí, ale pak se nepohodnou a on je ukáže celé třídě nebo ji s tím vydírá. Další věc je znásilnění v partnerství – kluk si něco vynucuje a holka se tomu poddá, i když nechce. Protože se třeba bojí, že by kluk mohl začít být násilný. Nebo: u mladých lidí je časté, že se na večírku opijou, holka usne a pak s ní někdo má sex nebo ji osahává. A kluci to často vůbec nevidí jako problém, protože si neuvědomují, že se to dá pojmenovat jako znásilnění.

Jak klukům vysvětlit, proč je to nepříjemné? Obecná představa znásilnění je přece jiná než to, že vás v opilosti osahává kamarád.

I u dospělých chlapů pomáhá, když situaci, kterou nechápou, převedeme do modelu „představ si, kdyby ti to udělal dvoumetrovej gay“. Zní to ode mě trochu homofobně, ale když bychom jim řekli „představ si, že by to nějaká holka udělala tobě“, tak to jim obvykle nevadí.

Tohle ale možná dokáže ta třída v rámci workshopu vyřešit sama. Možná to holky dokážou klukům popsat tak, že to pochopí. Chceme to nechat co nejvíc na nich.

Umět se ohradit nebo vzepřít, když se mi něco nelíbí, to dost souvisí se sebevědomím, sebeúctou nebo prostě povahou...

Zároveň je potřeba říct, že není jen povinnost holek být silné a umět se vzepřít. Taky je potřeba, aby se kluci snažili být vnímaví. Lidi s námi hodně diskutují, jak je to s tím souhlasem o sexu, jestli musí být podepsaný papír. My říkáme, že nejjednodušší je se zeptat, ale jinak je dobré poznávací znamení, jestli se ta druhá osoba aktivně zapojuje. Jestli ano, dá se to považovat za souhlas. Když nic nedělá, je na místě se raději zeptat.

Je součástí vašeho záběru i takové to školní pošťuchování?

Myslíte to, jak tři kluci zaženou tři holky do kouta a tam je osahávají? Konkrétně tohle v příbězích neřešíme, ale myslím, že obecné poselství, že se na druhého může sahat jen, když to chce, souvisí i s tímhle. Je zvláštní, že učitelé tohle osahávání zcela tolerují. Slyšela jsem o tolika případech a nikdy o tom, že by učitel zasáhl. Bere se to jako „co se škádlívá, to se rádo mívá“, a je to vlastně pravda, ale nic to nemění na tom, že holkám to může být nepříjemné. Slyšela jsem už vyjádření kluků, kdy říkali, že to vůbec nebrali jako špatnou věc, protože jim to nikdo neřekl.

Projevují školy o vaše workshopy zájem?

Projevují, a to z pochopitelných důvodů. Učitelům často není komfortní přednášet o sexu před bandou puberťáků a děti se taky stydí. Obě strany ocení, že přijde někdo zvenčí, koho studenti neznají a kdo je jim věkově blíž než většina učitelů. Věříme, že i proto od lektorů, což budou většinou studenti pedagogiky z iniciativy Otevřeno, vezmou informace za své mnohem snáz. 

Johanna Nejedlová (27) studovala religionistiku, žurnalistiku a politologii. Pracuje jako novinářka a založila spolek Konsent, který se věnuje boření mýtů o sexuálním násilí. 

https://youtu.be/uvcAXRjx-Ho

Návodné video pro ty, kteří tápou, jak je to se souhlasem při sexu.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.