konference Svět podle Heroine - přijďte se inspirovat, tříbit si názory a taky se bavit

Proč je rozumné, aby dítě dělalo domácí úkoly. A proč se to s nimi nemá přehánět

19. březen 2018

Také jste zmatení z aktuální debaty o tom, jestli děti mají, nebo nemají povinnost dělat domácí úkoly? Jedna věc je právní výklad a ten možná budeme muset nechat na právnících. V každém případě je ale rozumné se bavit o tom, jak vypadá školní úkol, který dětem pomáhá a rodinu přitom neuvádí do stavu permanentního stresu a naštvání na školu.

Debatu odstartoval na Facebooku tatínek pod krycím jménem Táta parťák, který se rozhodl učitelku svého syna mermomocí přesvědčit, že jeho dítě k domácím úkolům nutit nemůže, protože její pravomoc končí za vraty školy. Učitelé podle něj mohou rozhodovat o tom, co se děje při vyučování a ve škole, ale nemohou rodině diktovat, čemu má věnovat čas večer, když se rodiče vrátí z práce. Má pravdu?

Má to vysvětlit ředitel

Pokud bychom se na to dívali jen z hlediska předpisů, tak každá škola má školní řád a jeho součástí je řád klasifikační. A v něm by mělo být napsáno, jak je to s domácími úkoly, tedy kdy a jak je mají učitelé zadávat a jak se takové úkoly hodnotí. Školní řád schvaluje školská rada, v níž mají rodiče své volené zástupce, takže pokud rada školní řád schválí, obvykle schválí i postup školy ohledně domácích úkolů. To ale neznamená, že jsou o tom všichni rodiče informovaní. Z toho pak vznikají možná nedorozumění. Seznámení rodičů se školním řádem je povinností ředitele.

Mučení rodičů školním úkolem

Odbojný otec zdaleka není sám, komu se domácí úkoly zajídají. Mnoha rodičům se stává, že se vrací domů po šesté sedmé večer a čeká tam na ně dítě, kterému se nechce do úkolů. A tak rodič vaří večeři a u toho kontroluje pravopis a snaží se rozluštit zadání slovní úlohy. Následkem čehož je, že jediný čas, který rodiče a děti za celý den spolu stráví, je poznamenán rodičovským hudrováním a dětským pláčem. Není tak divu, že rodičům úkoly leží v žaludku, a mohlo by se zdát, že jejich odpor vůči nim je oprávněný. Ne tak úplně. Záleží na tom, o jakých úkolech mluvíme.

Proč je špatné úkoly známkovat

Někdy se stává, že učitelé, aby stihli probrat spoustu látky, kterou mají předepsanou, ve škole hlavně vykládají a cvičení předepisují jako domácí úkoly. To není ideální situace. O to horší je, že taková cvičení pak i oznámkují a známku zahrnou do celkového hodnocení na vysvědčení. To je špatně. Děti jsou různé a mnoho z nich potřebuje i při procvičování pomáhat. Jenže toho jsou různí rodiče různě schopní. Takže pak dítě s méně vzdělanými nebo příliš zaměstnanými rodiči špatnou známkou trestáme za něco, za co nemůže. To je důvod, proč by se úkoly nikdy neměly známkovat a už vůbec nikdy by se tyhle známky neměly počítat do celkové klasifikace. Protože když známkujete úkoly, nemůžete vyloučit, že známkujete ne dítě, ale jeho rodiče.

Dobrodružné domácí úkoly

Dobře zadaný úkol je příležitost poznávat svět jinak, než je to možné v škole. Můžete dostat za úkol něco vyzkoumat, vyrobit, na něco se zeptat rodičů a zapsat to, vyrazit ven a chvíli si hrát na přírodovědce. Školní úkol nemusí být jen otrava před večeří.

Užitečné domácí úkoly

Pro část dětí se slabšími výsledky je důležité, aby nějaký čas odpoledne věnovaly školní práci, významně to zlepšuje jejich dovednosti.  Práce na doma, kterou si dítě musí samo naplánovat a je za její odvedení také samo zodpovědné, zvyšuje jeho schopnost organizovat si čas, rozvrhnout, co, kdy a s kým udělám. A to jsou věci, které se ne vždy dají „pořídit“ v samotné škole. Navíc dobří učitelé umí úkoly zadávat tak, aby odpovídaly schopnostem dítěte. Takže někomu víc, někomu míň, někomu těžší, lehčí, nebo prostě zcela jiný úkol. Ani ve škole neplatí, že nejrozumnější je, aby všichni přeskakovali stejnou laťku, a o to míň to platí u úkolů.

Domácí úkol nemusí být domácí

V mnoha školách si děti mohou vypracovat domácí úkoly ve školní družině a vychovatelky jim bývají nápomocny. To je pro rodiče opravdu dobrá služba. Pokud některé školy dělat úkoly se spolužáky ve družině dětem zakazují a argumentují, že domácí úkoly se mají dělat doma - dělají chybu. Místo toho, aby se dítě naučilo spolupracovat a mělo šanci se o úkolech bavit se spolužáky, vyžaduje večer pomoc od rodičů. Kromě jiného proto, že se mu už do úkolů nechce a je unavené.

Když to shrneme: na rodičích není, aby se bránili úkolům jako takovým. Spíš mají prozkoumat a posoudit, jak na tom jejich škola se zadáváním úkolů je. Ocenit učitele, pokud s úkoly zachází tvořivě a ku prospěchu dětí. Jak to poznají, se dočtete níže.

Jak poznáte školu, kde je s domácími úkoly problém

  • pokud učitel zadává neúměrně mnoho úkolů, pod jejichž tíhou rodina klesá (obecně by neměl být čas na domácí přípravu delší než hodina denně)
  • úkoly vyžadují výraznou pomoc rodičů a je zakázáno vypracovat je ve škole nebo družině
  • učitelka úkoly známkuje
  • všechny děti dostávají dlouhodobě vždy stejné úkoly, bez možnosti si vybrat
  • učitelé na druhém stupni se mezi sebou neumí dohodnout a v některé dny se úkoly hromadí
  • úkoly představují většinou jen mechanickou, nezábavnou práci

Jak poznáte školu, která umí úkoly využít ke prospěchu dětí

  • na začátku školní docházky nedává učitel úkoly žádné nebo jen dobrovolné
  • úkoly se neznámkují a paní učitelka nechce, aby rodiče dětem pomáhali
  • dítě nedostává jen úkoly ze dne na den, ale má na vypracování více dnů
  • je na dítěti, kdy, kde, jak a s kým úkoly udělá
  • dítě má možnost vybrat si z několika různých úloh
  • kromě pravopisných cvičení a sloupečků k vypočítání dostávají děti za úkol něco vyzkoumat, někoho se na něco zeptat, něco malého vyrobit
  • děti z jedné třídy dostávají různě náročné úkoly, podle toho, jak se jim v předmětu daří
  • učitel umí posoudit, jestli má dítě doma možnost udělat v klidu úkoly a pokud to tak není, úkoly tomu přizpůsobuje
  • škola dokáže koordinovat i míru zátěže před velkými zkouškami – obecně dbá na duševní hygienu žáků

https://www.stream.cz/vsi-ve-skole/10004826-proc-vubec-existuji-domaci-ukoly

Podívejte se na video o domácích úkolech z cyklu Vši ve škole.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s