Blanka Medová: Mobily ve třídě povoluji, ale má to svá pravidla

V mých hodinách dětem mobil dovoluji, pokud je to nějak spojené s výukou a nikoho to nepoškozuje. V zeměpisu je třeba nechám vyhledat údaje o městě nebo zemi, které probíráme, na výtvarce se mohou podívat na motivy k tomu, co kreslíme. Někdy mě děti prosí, jestli by si u výtvarné tvorby mohly pouštět hudbu do sluchátek, a já s tím nemám problém, ale až když mě vyslechnou.

Když jedeme na výlet, hledáme společně trasu nebo počasí. Ve škole je WIFI, ale děti nemají heslo, a moje předměty – zeměpis, výtvarná výchova, pozemky – se neučí ve třídách s počítačem, ale hodně dětí má internet v telefonu.

Myslím, že to celkem funguje, děti většinou čekají na můj povel. Asi jen dvakrát nebo třikrát se stalo, že jsem někomu telefon musela zabavit. Škola má sankce nastavené tak, že při závažnějším prohřešku může učitel žákovi telefon vzít a nechat uložit do trezoru.

Takto se trestalo třeba chování žáka, který fotil učitele a dal to na Facebook. Z trezoru škola mobil vydává pouze rodičům, což je pro dítě dost nepříjemné, a jako trest tedy účinné. Osobně jsem do trezoru nikdy telefon nedala, žáček vždycky po hodině přišel, omluvil se, a bylo to vyřešené.

Samozřejmě to děti k mobilům táhne - když vycházíme ven na pracovní výchovu, tak hned sahají po telefonu, jak jsou zvyklé, a já je krotím, že jsme pořád ještě ve třídě.

Přesto považuju zakazování telefonů ve škole za horší řešení. Z doslechu vím o škole, kde se dětem nařizuje, aby telefon ráno odevzdaly do košíčku. Dětem to samozřejmě hodně vadí, ale moc se to nepozdává ani učitelkám. V dnešní době se prostě počítá s tím, že mobil má každý u sebe, i dítě. Děti by mobil měly mít i kvůli rodičům, u nás spousta dětí dojíždí, autobusů jezdí málo a pokud jim to ujede, rodiče se strachují.

Blanka Medová je učitelka zeměpisu a výtvarné výchovy na Základní škole Krásovy domky v Pelhřimově.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.