Škola mi něco dala, ale nejvíc mě obohatila až má manželství. Jak vzpomíná na školu novinář Jiří X. Doležal

Šťastné roky nebo utrpení?

Rozhodně utrpení, vzhledem k tomu, že jsem polohluchý, mám extremní netalent na jazyky a musel jsem chodit na jazykovou školu. Takže od páté třídy byly mé školní dny plny trýznivého čekání na hodinu angličtiny, kde jsem vůbec nerozuměl kantorce a nebyl schopen správně vyslovit ani nejelementárnější anglická slovíčka (což trvá).

Šprt nebo lajdák?

No šprt, co nešprtá – já se na základní škole kromě marných pokusů učit se angličtině nikdy neučil, stačilo mi to, co mi řekli ve škole, a v přírodopise jsem měl privátně načteno hodně nad  školní standardy. Takže jsem (až na jazyky) měl velmi dobré známky – šprt – ale nějak učit se doma jsem začal až před maturitou.

Co vás škole bavilo/nebavilo?

Horor: angličtina, hudební výchova. Těžké: ruština. Nuda: matematika. Oblíbené: přírodopis.

Co nejužitečnějšího jste se ve škole naučil?

Na základní myslím kromě pravopisu vcelku nic, na střední lásce a porozumění českému jazyku, na vysoké vědecké metodě.

Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější, ať už jste se to naučil ve škole nebo mimo ni?

Mou nejcennější životní zkušenost mi přinesla má dvě manželství. Tato zkušenost mi jasně ukázala, že se již nemám ženit potřetí.

Jiří X. Doležal je publicista, aktivista, fotograf, sběratel trilobitů a zastánce práv zvířat a legalizace užívání marihuany. Po základní škole šel na gymnázium a potom vystudoval psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.