Byl jsem šprt, šplhoun a žalobníček. Jak vzpomíná na školu muzikant a bavič Ivan Mládek

Základní škola: byly to šťastné roky, nebo utrpení?

Většinou šťastné roky, výjimečně utrpení. Například když jsem v pololetí v sedmé třídě dostal trojku z chování za házení bot o přestávce, které skončilo ošklivým zraněním spolužačky. Ale díky vzornému chování, šplhání u učitelů a také díky žalování jsem si do konce školního roku známku polepšil zase na jedničku.

Byl jste šprt nebo lajdák?

Na základní škole šprt, na střední už lajdák.

Co vás ve škole bavilo/nebavilo?

Na základní škole mě bavily skoro všechny předměty kromě češtiny, která mě pak živila. A cizí jazyky mě také moc neoslovily. Babička byla profesorka francouzštiny a kdykoliv jsem u ní byl jako malé dítě na návštevě, snažila se mi narvat do hlavy nějaká ta francouzská slovíčka. Pak jsem se učil francouzsky ve škole, v pozdějším věku jsem v Antibes absolvoval dvouměsíční audiovizuální rychlokurz francouzštiny a v Paříži jsem navštěvoval školu “Alliance francaise”. A když jsem pak skládal závěrečnou zkoušku z francouzštimy na Vysoké škole ekonomické, nechali mě prolézt ke státním zkouškám a dali za tři jen pod podmínkou, že se po promoci přihlásím do kurzu pro začátečníky.

Co nejužitečnějšího jste se ve škole naučil?

Na základní asi malou násobilku, na střední a vysoké improvizovat s minimálnimi znalostmi.

Kterou zkušenost považujete ve vašem životě za nejpřínosnější?

V žádném případě neházet botama.

Ivan Mládek vyrůstal v úřednické rodině v Holešovicích, otec byl právník. Absolvoval střední průmyslovou školu strojní na pražském Smíchově a poté Vysokou školu ekonomickou. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.