Švédská škola očima české maminky: všichni si musí hrát se všemi

Třídní schůzky jsou k ničemu

Několikrát do týdne nám chodí na mail odkaz na platformu, která je společná pro všechny školy i školky a kde jsou důležité informace pro všechny. Každé dítě tam má svůj profil. Učitel navíc píše každý týden dopis o tom, co se probírá. Třídní schůzky podobné českým jsou dvakrát do roka. Vzhledem k tomu, že učitelé ani rodiče před ostatními nesmějí jmenovat konkrétní děti, mi přijdou dost k ničemu. Probírají se témata jako jídelna nebo školní hřiště a problémy ve třídě. Teď zrovna například to, že některé děti při vyučování ruší, vykřikují a tak.

Netrestáme

Kolektivní tresty nepřipadají v úvahu. Švédská výchova není založená na trestech a většina rodičů netrestá vůbec. Děti se učitelé snaží motivovat pozitivně. Konflikty mezi dětmi se snaží řešit hned na místě. Pokud nějaké dítě vysloveně sabotuje výuku, je vyvedeno ven. Výhodou větších škol je, že jsou flexibilnější a mají možnost nasadit extra personál, když je problém. U dcery Julči ve třídě má jedno dítě po počátečních problémech permanentně asistenta, speciální pedagožka cirkuluje mezi třídami, pomáhají dle potřeby i družináři. Psychologa má škola také, ale zatím jsme ho nevyužili.

Inkluze = vzít všechny do hry

Moc se mi líbí, že ve švédské škole se klade velký důraz na chování k ostatním, spolupráci, kamarádství a méně na výkon. Celá předškolní F-třída se především soustřeďuje na společenskou stránku školní docházky. Třeba už od školky je tu pravidlo, že když si dvě či více dětí hrají a další se chce přidat, musí mu to umožnit. O přestávkách a v družině se organizují hry podporující soudržnost kolektivu. Atmosféra je přirozeně závislá na dětech a učitelích. Jsou školy a třídy s dobrou i špatnou atmosférou. Ve školách i v médiích se hodně diskutuje šikana. Ve školách přibývají děti imigrantů, v různém rozsahu podle místa bydliště. Záleží samozřejmě na nadání dítěte, angažovanosti rodičů a školy, jak se škola s jazykovým hendikepem těchto dětí vyrovná. Většina děti se ale jazyk naučí úžasně rychle. Existují přípravné třídy pro nově příchozí imigranty, kde se učí jazyk. Švédskou zvláštností je, že pokud má dítě doma ještě jiný jazyk než švédštinu, má ze zákona právo na jednu hodinu týdně výuky mateřštiny, takže naše děti mají jednou týdně češtinu! Málo, ale lepší než nic. Hendikepem můžou samozřejmě být i traumatické zážitky z války a tak, to přichází na řadu dětský psycholog.

Naše děti mluví česky, ale je to námaha

Švédsky naše děti mluví samozřejmě plynně. Já na ně od narození mluvím česky, manžel švédsky. Doma mluvíme s manželem švédsky, já ale na děti tvrdošíjně česky, i ve společnosti manžela nebo dalších Švédů. Manželovi to nevadí, nemá potřebu všemu rozumět do detailů, vypíná. Navíc se dřív učil rusky, takže zhruba ví, o čem je řeč. Mám ale české kamarádky, jejichž partnerům to vadí a do Čech kvůli jazykové bariéře nechtějí jezdit.

Naše nejstarší Julia je na jazyky opravdu šikovná, navíc na ni bylo nejvíc času, takže česky mluví výborně, i když ne dokonale. Prostřední Johanna mluví hůř, ale snaží se. Obě na mě mluví jen česky, mají to zažité. Spolu ale většinou švédsky. V Čechách nemají problém domluvit se s příbuznými, s českými dětmi si hrají rády a bez problémů. Nejmladší Thea, které jsou čerstvě tři roky, česky rozumí všemu, ale zatím míchá češtinu a švédštinu. S manželem se střídáme ve čtení před spaním, takže děti mají českou pohádku na dobrou noc obden. Knížky milují všechny tři, nevadí jim poslouchat češtinu, hodně posloucháme i české audio pohádky a hlavně písničky. Thea umí skoro všechny lidovky. Julča i Johanka umí česky číst, i když je to trochu námaha.

Představa, že děti se naučí hravě jakýkoli počet jazyků, mi nepřipadá realistická. Já aspoň tuhle zkušenost nemám. Moje děti mluví ze všech českých děti ve Švédsku, co znám, skoro nejlépe. Spousta dětí ze smíšených rodin česky neřekne ani slovo, ač na ně máma odmalinka mluví česky.

Aby se naučily opravdu dobře, vyžaduje to dřinu, chce to si pořád povídat, hodně číst, poslouchat, koukat na české filmy, být v kontaktu s českou rodinou a kamarády, nejlépe děti nechávat v Čechách delší dobu na hlídání, což my bohužel zatím nemůžeme.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.