Z dětství si dobře vybavuji ten pocit, to zvláštní nepříjemné šimrání v břiše, když se prázdniny nachýlily ke konci a ve vzduchu byl najednou cítit podzim. Jako malé holce se mi v září do školy nikdy nechtělo. A tak jsem mile překvapená, že starší dcera Anička se do školy už třetím rokem těší.
Netěší se na všechno, třeba na ranní cestování vlakem ne, a bude jí chybět svobodný čas prázdninových dobrodružství. Ale i tak jsou pro ni školní zážitky a kamarádi stále velké lákadlo.
„Do školy se těším docela dost. Vlastně hodně. Hlavně na němčinu a češtinu. A na výtvarku a ruční práce. Ale netěším se na angličtinu,“ přemýšlí nad svými pocity.
Letos nastupuje do školy i mladší dcera Barunka. Už od června má všechno nachystané, po vzoru starší sestry. Nové etapy ve svém životě se trochu bojí, a to i přesto, že jde do školy, kterou zná, chodila s námi na školní události a na třídní výlety se sestrou.
„Mami, já mám strach,“ přišla mi říct před týdnem. Jsem moc ráda, že umí své pocity vyjádřit a že se nebojí svěřit, že si o tom můžeme doma povídat. Strach tak postupně mizí.
Naše malé školačky si užívaly prázdniny naplno a léto by si klidně protáhly. Na druhou stranu - celé prázdniny myslely na školu v dobrém. Dokonce vyrobily školu pro plyšáky a jiné postavičky, které mají doma. Byl to rozsáhlý projekt. Spousta krabic, lepení, stříhání, šití, týmové práce. Vyzdobily dokonce dvě barevně různé třídy - holčičí a klučičí. Vyráběly maličké sešity, šily pidi aktovky a připravovaly „děti“ na první školní den. Ve hře vidím mozaiku jejich zážitků, událostí, fantazie, humoru a také obav. Občas jsem zaslechla útržky dialogů. Školu považují za dobrodružnou součást života.
Škola jako dobrodružství? To vůbec není špatné.
A jak to mají vaše děti?
Tereza Puldová vystudovala na Filozofické fakultě UK výchovu a vzdělávání dospělých, pracovala jako koordinátorka a konzultantka v různých občanských organizacích a nyní je se svými dětmi Aničkou, Bárou a Kryštofem na mateřské dovolené.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.