Tereza Puldová Stárková: Jak na ranní vstávání a vypravování dětí do školy, aby den nezačínal mrzutě? U nás to děláme takto

Když jsou děti malinké, často energicky a nadšeně budí celou rodinu klidně už před pátou ranní. Jakmile ale dorostou do školkové a školní docházky, stávají se z nich ranní spáči, které těžko vytahujeme z postelí. Jak tedy ráno zvládnout, aby den nezačínal jako ledová sprcha?

Naší rodině, kde máme dvě školní holčičky a čerstvě školkového chlapečka, pomáhá několik následujících tipů. Došla jsem k nim metodou pokusu-omylu, pozorováním dětí a také jsem hledala názory inspirativních odborníků.

Ze všeho mi vychází hlavní zlaté pravidlo: den začíná předchozím večerem. Důležité je, aby děti chodily spát včas a spaly dostatečný počet hodin. U předškolních je to skutečně 11-12h, u školních se to malinko snižuje. I když naše děti večer vypadají, že ještě vydrží, vyplácí se nám, když jdou spát mezi sedmou a osmou večer. Snažíme se to dodržovat i o víkendu, protože se stejně budí podle nastaveného biorytmu, a ráno tím pádem nic nedospí. Když to někdy posuneme, druhý den to poznáme, bývá celý těžší.

Jak to děláme, aby děti usnuly, když se jim ještě nechce? Pomáhají pravidelné večerní a usínací rituály. Návyky, které navodí ospalost. Poslouchání čtené knížky nebo vyprávění si o uplynulém dni těsně před spaním. Někdy zpívám písničku na dobrou noc. Naopak když děti před spaním koukají na pohádku, vždycky je to „rozpumprdlíkuje“, a usínají pak o to hůř.

Je rozhodně dobré, když jsme ráno dobře vyspalí i my rodiče. Někde jsem četla, že známkou zdraví a dobrého životního stylu je budit se ráno s radostí z nového dne. Pokud to platí pro rodiče, přirozeně to nastavuje stejný návyk i pro děti.

Řekněme, že dětem se upravil biorytmus a budí se ráno ochotněji, protože jsou odpočaté. Co dál pomáhá? Vyplatí se mít vše nachystané. Večer tomu věnovat čas a připravit oblečení, pomůcky do školy na druhý den a také si rozmyslet, co připravíme na svačinku.

Ráno je nejlepší, pokud se mně samotné podaří vstát dřív a začít den sama ještě v ranním tichu. Vypít si v klidu čaj a připravit snídani a svačinky. Když do sebe ráno po bytě rozespale naráží zpomalené mátohy, moc klidu ani rychlosti to nepřidá.

Snažím se, aby nás ráno nic nevyrušovalo. Naše děti se nadchnou pro cokoliv, co vidí, zvlášť pro jakoukoliv hru, takže koukám, aby nebyly nikde žádné hračky a dohlížím, aby nikde nevznikalo žádné hraní.

Dobré je mít se na co těšit cestou do školy. Nás společně baví si něco vyprávět nebo zpívat oblíbené písničky. A hlavně sledovat něco zajímavého cestou. Chodíme na příměstský vlak přes lávku a velkou část roku koukáme, kde zrovna brodí volavka a další ptáci na řece. Je to chvilka, a přitom zážitek na celý den.

Míváme domluvené společné cesty se spolužáky, na což se děti zpravidla dost těší. Hrají s nimi karty nebo štěbetají a cesta ubíhá sama.

Přeji vám hezké ráno!

Tereza Puldová vystudovala na Filozofické fakultě UK výchovu a vzdělávání dospělých, poté pracovala jako koordinátorka a konzultantka v různých občanských organizacích. Se svými dětmi Aničkou, Bárou a Kryštofem strávila intenzivní čas na rodičovské dovolené. Nyní se podílí na projektu Škola bez poražených.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.