Tomáš Steiner: Jak jsem se málem dostal do pomocné školy, protože jsem neuměl psát ani pravou, ani levou rukou

"Pomocnou školou" mi vyhrožovaly učitelky už ve školce a pak i ve škole. Kousek od naší školy bylo zaparkovaných několik aut Škoda 1202 STW. Tenhle model jezdil jako sanitky, ale zrovna tahle auta byla jiné barvy. Učitelka mě strašila, že s tím jezdí z "pomocný školy" a že si pro mě přijedou, svážou mě a odvezou, což mě samozřejmě vyděsilo a strašně jsem brečel.

O málo později, tak za rok, se mi podařilo zjistit, jek to s těmi auty bylo. Nějakej pan Kouřimský, asi důchodce, který tam bydlel, měl ve sklepě dílnu a v tom roce 1972 v podstatě načerno podnikal. Opravoval ty bejvalý sanitky - "stejšny" - natíral je jinou barvou a prodával. Těch aut byla plná ulice. S panem Kouřimským jsem se skamarádil. O pomocné škole nic nevěděl. Chodil jsem k němu pak často a rád a pozoroval ho při práci. Byl hodně temperamentní, strašně klel a byl postavou maličkej, což kontrastovalo s těmi "stejšny", které byly naopak větší než tehdy obvyklá auta.

Protože jsem ve škole měl furt nějaký problémy, což by se dneska řeklo popravdě tak, že mě děti šikanovaly a pak na mě všechno svedly, tak mým rodičům škola doporučila, ať začnu na druhý stupeň chodit do jiné školy, což se i stalo. Pak jsme se ještě navíc přestěhovali, takže jsem chodil na třetí základku a na ta auta a na pana Kouřimskýho i na tu ulici ve Vršovicích a na celé Vršovice jsem skoro zapomněl.

Pak, když mi bylo tak dvacet, tak jsem si chtěl koupit auto a nejradši právě takového "stejšna". což už tehdy bylo zastaralé auto, ale bylo veliké, prostorné a relativně levné. Tak jsem odpovídal na inzeráty ve Světě motorů a jistěže ne úplnou náhodou jsem se dostal k panu Kouřimskému do ulice svého dětství a jedno takové auto od něj koupil. Měl jsem ho asi ještě čtyři roky.

Používali jsme ho mimo jiné i při natáčení amatérských filmů na vožení krámu, kamer, stativů , kabelů a tak dále. A dokonce si to auto zahrálo. Nejvíc je vidět v klipu "Truman Capote - černý Pontiac" kapely Garage and Tony Ducháček, cirka v čase 46 minut.

Pak mě nedopatřením odvedli na dva roky na vojnu, tak jsem auto schoval v jednom undergroundovým mlýně tady v západních Čechách, kde teď ve vedlejší vesnici žiju. Nevěděl jsem, za jak dlouho se z tý vojny dostanu domů. Nevydržel jsem tam dýl než týden, ale kamarádi do té doby stihli stejšna rozebrat a převodovku z něj dali jednomu chlapíkovi na stavbu kutilského traktůrku. Ten má i obří traktory John Deere, kombajny, ale dodnes i ten maličký traktůrek, který používá na popotahování vozejků po dvoře. Já mám taky rád traktory a další stroje.

A jinak si žiju dál v té své pomocné škole. Do té státní mě naštěstí tenkrát nešoupli. Samozřejmě jsem se toho bál, ale na druhou stranu už jsem byl šouplý i tak. Můj hlavní problém nebylo to psaní. To jsem ve třetí až čtvrté třídě jakž takž dohnal. Měl jsem z češtiny trojky, možná jednou čtyřku až do devítky. Že jsem jinej, jsem nějak tušil a okolí mi to dávalo najevo, ale nevěděl jsem a dodnes nevim, v čem jinej a co s tím dělat.

Tomáš Steiner absolvoval jeden z prvních učebních oborů s maturitou s názvem Mechanik seřizovač výrobních linek na výrobu prefabrikátů. Nedostudoval Stavební fakultu ČVUT. Pracoval jako provozní technik, asistent kamery na Barrandově, dělal návrhy a realizace obchodních interiérů a výstav, hlavně osvětlení.  Už osmnáct let žije na venkově. Dělá tam stavební práce s bagrem a v zemědělství. Buduje také muzeum traktorů kutilské výroby.

https://youtu.be/Vj3s4vvGSwA?t=45m38s

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.