Viktorka Kocurová: Tábor bez elektřiny a tekoucí vody? Užíváme si ho jako parta, vůbec nic nám nechybí

Jak to u nás na táboře vypadá? Když přijedeme, je tam velká louka a všude kolem nás je les. Spíme ve stanech, které nám už v červnu postaví rodiče. My malí v nich spíme po dvojicích a vedoucí spí v teepee pro čtyři. Uprostřed louky, které říkáme náměstí, stojí stožár. Na ten ráno při nástupu vytahujeme vlajku a večer ji zase stahujeme. Ve velkém teepee máme ohniště, kolem něj každý večer zpíváme. Taky máme kuchyni, která se pomalu propadá, protože tam dřív bylo jezero.

V našem táboře není elektřina, záchody ani teplá tekoucí voda. Myjeme se každý večer ve studené vodě z potoka, a když se chceme vykoupat v teplé, musíme si zatopit a vodu ohřát. To je pak moc příjemné! Pitnou vodu vozí vedoucí v barelech. S vodou přivážejí i dopisy od rodičů a nákupy.

Vždycky jsme rozdělené na čtyři družinky – sedmikrásky, pampelišky, ďáblíci a čičorky (všechno jsou to květiny). Letos jsem byla sedmikráska, loni pampelka. Máme celotáborovou hru. Loni jsme jako družinka vyhrály, letos prohrály. Každý den má jedna družinka kuchyňskou službu a vaříme si různá jídla. Nejvíc mi chutnaly lívance se skořicovým cukrem a marmeládou. Loni jsem se naučila škrabat brambory, letos pořádně mýt nádobí. Zní to možná divně, ale byla to celkem zábava.

Letos jsme měli téma Havaj. Měly jsme doletět až úplně na Havaj, ale místo toho jsme ztroskotaly v amazonském pralese. Cílem bylo dostat se z pralesa ven, ale také jsme se musely uživit a nějak tam přežít. Hrály jsme různé hry a plnily úkoly, abychom se dostaly z pralesa zase domů. Vedoucí nám na každý den vymýšlejí nějaké úkoly, které musíme plnit. Kromě toho taky plníme lucerničky, to jsou trojúhelníčky, které si pak přišíváme na tričko. Já jsem letos splnila hladovku, poznávačku zvířat a rostlin, zručnost a odvahu. Ještě mi zbývá třeba zdravotka a mlčení, to jsem ještě nesplnila, to mi přijde dost těžké.

Nejvíc jsem si letos užila vodní hrátky. Mohly jsme vydržet 3 minuty v plechové vaně se studenou vodou, a taky nám vedoucí natáhly plachtu z kopce dolů, nalily nám na ni vodu, a když jsme chtěly, přidaly i mýdlo. Ale za to jsme musely nosit barely vody. Pak jsme udělaly skupinky po čtyřech, rozběhly jsme se, skočily na plachtu a jely po břiše dolů. To bylo boží.

Co mě na táboře nejvíc baví? Když hrajeme různé hry, když jako družina vyhrajeme nějakou etapu táborové hry, když si o poledním klidu můžu číst a odpočívat, když večer zpíváme u ohně, protože už umím skoro všechny písničky, když večer ve stanu povídáme a smějeme se, když běháme po lese a plníme úkoly, když se jdeme koupat do řeky Hejlovky. Co mě nebaví? Když musíme strašně rychle běhat nebo uklízet ve stanu. Jestli se mi někdy stýská? Nestýská, ale je fajn dostat dopis. Letos jsem na táboře dokonce slavila narozeniny, a ani mi nevadilo, že nejsem doma, protože jsem měla čokoládový dort a všichni mi popřáli. Příští rok rozhodně pojedu znovu!

Viktorie Kocurová jde po prázdninách do 3. třídy základní školy. Bydlí v Praze s rodiči a mladší sestrou. Nejvíc ze všeho ji baví čtení, lezení na umělé stěně a stavění z lega.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.