Za kvalitní školou se Američané stěhují, a pak vozí děti až ke vchodu, říká česká maminka žijící v New Orleans

Školství v USA je komplikované téma. Je to složitý systém, který se stát od státu liší. V každém státě se taky diametrálně liší úroveň státních škol a těch dalších - katolických nebo soukromých. Velké množství dětí se také učí z domova - má to být až 1 770 000 dětí, což je 3,4 procenta všech žáků. Podobně jako v ČR jsou i v USA problémem finance, které do školství proudí, respektive neproudí. Někde je to cítit více, někde méně. Obecně nejlépe jsou na tom státy na severu, například Massachusetts.

Různé průzkumy opakovaně ukazují, že školní systém v Louisianě, kde žijeme, je jeden z nejhorších v celých USA. Žáci zaostávají ve čtení, matematice, a problémem je i nízký počet těch, kteří vůbec dokončí střední školu. Špatná úroveň škol pak dává studentům horší výchozí bod pro přijímačky na vysoké školy.

Školy se tu vybírají podle toho, jaké děti do nich chodí

Velmi citlivá a stále živá je zde na Jihu - “náš” New Orleans nevyjímaje - rasová otázka. Žije tu mnoho černochů, latinoameričanů i míšenců. Školy v chudých, a tedy většinově černošských čtvrtích, patří obvykle k těm nejhorším. Ať se město snaží, jak chce, situace se nelepší. Vzpomínám si na jednu návštěvu základní školy ve slavné a turisty obdivované French Quarter, kde pro mě bylo šokem, že jsme museli projít jako návštěva bezpečnostním rámem. Přítomnost zbraní a drogově závislých rodičů tu bývá velkým problémem. I proto rodiče tak pečlivě vybírají školy. Řeší nejen akademickou úroveň, ale také atmosféru a prostředí, tedy jaké děti a rodiče do školy chodí, protože to bude utvářet charakter jejich dítěte.

Je známo, že se Američané velmi často stěhují a stěhují se kromě práce i kvůli školám, často před začátkem školní docházky dětí nebo před přechodem na střední školu. Pokud totiž nechcete platit školu soukromou, musíte chodit do školy spádové. Pokud je v nějaké čtvrti opravdu dobrá škola, jasně se to pak odráží na cenách nemovitostí ve spádové oblasti.

V prvouce děti probírají i řeckou mytologii

Je zajímavé sledovat, co se tady už malé děti učí. My máme často v představách Američany jako ty hloupé a povrchní, kteří nevědí, kde leží Česko, nemluví cizími jazyky apod. Ale já například mohu srovnat první třídu tady a první třídu v Česku (dcera tam sice nechodí, ale mám české učebnice). Tady v jejich tzv. social studies už probrali nejen americká historická témata, jako kdo byl George Washington, kdo je současný prezident, kdo byl Martin Luther King Jr., ale také probrali Čínu, Indii, dělali slepé mapy na jejich řeky a pohoří a právě teď se už asi měsíc věnují starověkému Řecku a řecké mytologii. V naší prvouce prvňáci probírají druhy stromů a zahradnického nářadí. Neříkám, že jedno je lepší než druhé. Mně je naopak sympatické, pokud se učí děti poznávat stromy a listy, ale zároveň mi přijde skvělé, že se už od tak útlého věku děti dozvídají o důležitých společenských tématech. Rozvíjí to podle mě v nich jejich budoucí zájmy a aktivitu ve společnosti.

Matematika tu často za mnoho nestojí, francouzština je ale všude

Je otázka, kde se to pak "zvrtne", protože od mnoha známých, kteří zde studovali univerzitu, vím, že například jejich úroveň matematiky je bídná. Dokonce mi říkali, že se v prvním ročníku vysokých škol například znovu probírají zlomky apod, aby si byli učitelé jistí, že studenti mají jakési základy. Zřejmě se to bude skutečně lišit stát od státu, škola od školy.

Cizí jazyky tady v Louisianě jsou naopak na velmi dobré úrovni - díky francouzské historii je tady dodnes spousta škol, která nabízí francouzštinu jako hlavní vyučovací jazyk. Má dcera se například od 4 let, kdy začala navštěvovat předškolní program, ve škole učí španělštinu, ani jsem o tom jako rodič nevěděla. Španělština je tu obecně na vzestupu. Nevím ovšem, jak kvalitní je výuka. Neznám moc Američanů v mém věku, kteří by  plynule ovládali jiný jazyk. Problém bude zřejmě v tom, že jim chybí motivace, když vědí, že se všude na světě anglicky dorozumí.

V botách se ve škole i spí, vyzvedávání a dovážení je na půl hodiny

Co mě překvapilo je, že ve školách se tady nepřezouvá, děti jsou celý den v jedněch botách. Když mají ještě jako předškoláci spaní, mají takové jakoby spacáky, které si vždy v pátek berou domů na vyprání. Spí se přímo na zemi na těchto malých spacáčcích, což je podle mě dost nehygienický a nezdravý způsob. A spí se v botách, kvůli požárním pravidlům. Kdyby náhodou začalo hořet, aby byly děti přepraveny okamžitě vyběhnout ven.

Další zvláštní věc je dopravní řešení ranního dovážení a odpoledního vyzvedávání dětí. Funguje to tu tak, že se po celé délce bloku tvoří souvislá fronta aut, z nichž děti postupně před vchodem vyskakují ven. Bývá to celkem na dlouho, ale školy tu příliš nepodporují pěší chůzi. Odpoledne se to samé opakuje s vyzvedáváním. Není to ohleduplné k životnímu prostředí, děti to neučí samostatnosti, ale tak to tu prostě je.

O tom, jak to vypadá ve škole, kterou v New Orleans navštěvuje dcera Julie Urbišové, se dozvíte v dalším díle vyprávění za týden.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.