Příběhy z terapie. V krizi máme šanci vyléčit traumata, s kterými bychom jinak museli žít dál
Osobní příběhy odhalované na terapii jsou z podstaty věci soukromé a většinou zůstávají mezi terapeutem a klientem. Mgr. Pavlína Rasochová, terapeutka z online platformy Hedepy, pomáhala klientům během celé covidové krize a s jejich svolením odhaluje příběhy tří klientek, které si v izolaci prošly zkouškou.
Pokud chceme vést zdravý, spokojený život, je dobré žít ho zodpovědně a vědomě a autenticky být sám se sebou i s druhými. Především to druhé se však během časů covidu ukázalo jako výzva. Náročná doba mohla některé vztahy posílit, prohloubit partnerskou blízkost. Krize ale častěji odkryla skrytá a vytěsněná traumata a problémy, které v nás již byly dávno před covidem, a způsobila nebo urychlila rozpad vztahu. Přestože je období vnucené izolace doufejme za námi, je užitečné se podívat na věci, které krize vytáhla na povrch. Možná vám to pomůže ochránit i váš vztah.
Klienti, kteří přicházejí do mé terapie, v základu řešily stejné vztahové problémy, jaké byly ve vztazích i před covidem. Byly však znatelně zesílené vším, co se kolem nás děje. Je v tom rychlost, intenzita, strach, nejistota, tvrdost způsobená danými změnami, chaos. Dochází trpělivost s omezeními v životě a chyběla i při hledání řešení partnerských krizí. Vyčerpaní klienti chtěli výsledky teď a hned. V popsaných kazuistikách můžete nahlédnout do životních příběhů klientek, které v krizové době vyhledaly terapii. Nepřipomínají vám něco?
I váš teenager to má těžké
Sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, deprese, poruchy příjmu potravy. Teenageři zaplnili psychiatrická oddělení nemocnic. Jako by přišla další epidemie – tentokrát vlna psychických potíží. Pro děti s koncem lockdownu úleva nepřišla. Právě teď potřebují pomoc a oporu rodičů ještě víc.
Těžký rok je za námi, úleva pro teenagery ale nepřichází. Co teď od nás potřebují ze všeho nejvíc?
Příběh první: Manželovo skutečné já
Do terapie přišla 45letá žena na pokraji fyzických i psychických sil. Nerozuměla tomu, kam se ztratil dřív krásný partnerský vztah, nechápala proměnu svého druhého manžela. Z dříve citlivého, pozorného muže, který přijal i její dvě děti v pubertálním věku z prvního manželství, se najednou a bez předchozího varování stal někdo naprosto neznámý.
Po rozvodu s prvním mužem byla v novém vztahu velice spokojená. Po třech letech se vzali a nyní pečují o vlastní dítě, kterému je 7 let, a dvě děti z klientčina předchozího manželství. Manžel si přál, aby byla s dítětem doma co nejdéle, věnovala se dětem a rodině. On rodinu finančně zajišťoval, společně jezdili na výlety, dovolené, a nakonec si pořídili krásný a velký dům na hypotéku. S pokračující krizí však manželovi ubývala práce, přicházel stres, jak to všechno finančně zvládnou. Z tohoto důvodu se klientka rozhodla nastoupit do zaměstnání, aby finančně ulevila rodinnému rozpočtu.
Manžel ale s jejím nástupem do práce nesouhlasil a začal manželku přehnaně kontrolovat. Chtěl znát heslo na firemní počítač a telefon, dal jí lokátor GPS na auto, osočoval ji z nevěry, vytýkal jí, že nezvládá domácnost… Když onemocněla, odmítal zajet na nákup, pomáhat dětem na online výuce, začal ji urážet, ponižovat, vyhrožovat rozvodem. Starším dětem psal zprávy, ve kterých matku pomlouval. Klientka začala zpochybňovat sama sebe. Manželovi dávala stále najevo, že ho miluje, že chce situaci řešit tak, aby rodina byla zachována. On ji nazýval manipulátorkou, která je agresivní, navíc nevděčná za to vše co pro ni a děti udělal. Nakonec se manžel odstěhoval ke svému otci, podal žádost o rozvod a zároveň se přestal zajímat o děti.
Covidová krize odhalila nezdravý manželský vztah, který se zdál do té doby harmonický, protože byl plně nastavený dle představy manžela. Manipulativní, patologické chování manžela by se dříve nebo později zaručeně projevilo, ale situace celou věc urychlila. Ženy, které prožívají toxické vztahy, mohou působit na okolí jako silné, sebevědomé a pracovně úspěšné ženy. Uvnitř jsou však často velmi křehké a zranitelné. Po náhledu na skutečný stav a jeho příčiny bylo možné pracovat na změně klientčina vnitřního nastavení a ukončení její role oběti. V terapii takového případu je zapotřebí zbavit se neoprávněných pocitů viny, které na nás partner přenesl. Dále je nezbytné pracovat na získání ztracené sebehodnoty, sebedůvěry a porozumět tomu, proč manipulátor vstoupil do našeho života. Co musíme změnit samy v sobě, abychom další toxický vztah nemusely prožívat.
Příběh druhý: Přerod milované práce v noční můru
Do terapie mi přišla 39letá učitelka na druhém stupni ZŠ. Do příchodu covidu ji práce těšila a naplňovala, vše se ale změnilo s nástupem online výuky žáků 8. třídy. Vždy přistupovala ke své práci velice zodpovědně, doma si dělala přípravu na další den, snažila se být kreativní, aby vyučování nebylo monotónní. Postupem času ji on-line výuka začala vyčerpávat, způsobovat úzkosti a poruchy spánku. Každé ráno usedala se staženým žaludkem k počítači na několik hodin. Protože děti neměly povinnost mít zapnuté kamery, obrazovka byla často černá, jen v malém okénku viděla svůj obraz. Klientka začala být nervózní, zda ji nepozorují rodiče, zda jsou s jejím výkonem spokojení. Práce ji začala frustrovat. Vnímala, že ostatní učitelé svoji práci zanedbávají, bála se kolegům navrhnout, aby děti měly povinnost mít kameru zapnutou.
Terapie odkryla naučené vzorce chování z původní rodiny, které bylo nutné postupně změnit. Tou zásadní změnou bylo myslet především sama na sebe, naučit se mluvit o svých potřebách. Klientka pochopila, že sama to dál už nezvládne, že má právo požádat o pomoc a podporu.
V době sociální izolace byla celá její čtyřčlenná rodina uzavřená v jednom bytě. Napětí v rodině začalo narůstat, v dříve poklidném manželství se stále častěji vyskytovaly hádky a spory o chod domácnosti. Podrážděnost, narůstající nervozitu a vyčerpanost začala klientka kompenzovat sladkostmi. Ranní úzkosti se proměňovaly v celodenní depresivní stavy. Zasáhla ji i manželova necitlivá poznámka o tom, že tloustne. Připadala si osamělá a neschopná. Zahlédla v sobě vlastní matku, která jen pečovala o druhé a nikdo si jí za to nevážil. Svoji nespokojenost utápěla v alkoholu a stala se ukřivděnou stárnoucí ženou, která od sebe všechny odehnala. To byl moment, kdy klientka vyhledala terapii.
Kdyby nepřišla krize, nejspíš by žila v manželském, rodinném a pracovním životě stále stejně spokojeně. Terapie odkryla naučené vzorce chování z původní rodiny, které bylo nutné postupně změnit. Tou zásadní změnou bylo myslet především sama na sebe, naučit se mluvit o svých potřebách. Klientka pochopila, že sama to dál už nezvládne, že má právo požádat o pomoc a podporu. Manžel i děti začaly pomáhat, protože jim na mámě záleželo, a přáli si ji mít doma usměvavou a vyrovnanou. Klientka vyhledala pomoc nutriční poradkyně a začala zdravěji jíst. Pro klientku samotnou to byl velice významný proces a posun v jejím životě. Dovolila si žít tak, jak si přeje a potřebuje, aby byla sama se sebou spokojená.
Během covidové izolace jste se s partnerem nebo partnerkou
Příběh třetí: Covid na dně prázdné láhve
Terapii vyhledala i mladá úspěšná 29letá žena. Krize se nijak nedotkla její uspokojivé práce, ale klientka poslední dva roky začala přemýšlet o založení rodiny a změně v pracovní oblasti. Koupila hezký a prostorný byt na hypotéku a začala v zahraničí studovat nové způsoby pěstování a využití bylin ve stravovacím, kosmetickém a lékařském odvětví. S přítelem žili již dva roky ve společné domácnosti a plánovali budoucnost. S jeho rodinou se sblížila a přirozeně se očekávalo, že brzy přijde svatba a potomek. Přítel pracoval v umělecké branži, práce mu přinášela jak uspokojení, tak velmi dobré finanční prostředky. Rádi spolu cestovali, cítila jeho podporu a měli společné přátele.
Klientka udržovala korektní vztahy i se svojí původní rodinou, která se během jejího dospívání rozpadla kvůli otcově alkoholismu. Otec později nastoupil léčbu závislosti a 10 let úspěšně abstinuje. Založil novou rodinu, i její matka se pět let po rozvodu znovu vdala. S rodiči je v pravidelném kontaktu, ale ani k jednomu necítí zvláštní blízkost.
Jak poznat, kdy už je alkoholu moc
Jaký je rozdíl mezi závislostí na alkoholu a jeho rizikovým užíváním? A proč pijí ženy jinak než muži? Terapeutka a spoluautorka knihy Suchej únor vysvětluje, jak poznat, že máme s pitím problém. Dáváte si často po práci skleničku? Pak zpozorněte a čtěte dál.
Drtivá většina lidí, kteří pijí rizikově, o tom neví, říká terapeutka Johana Růžková
Krize její práci neohrozila, ale zakázky začaly značně ubývat partnerovi. Přicházel domů později a často opilý. V opilosti nad sebou ztrácel kontrolu, vyčítal jí její práci a čas, který tam tráví. Druhý den se omlouval za své chování. Chvíli se zdálo, že se situace zklidnila, ale ukázalo se, že začal pít tajně. Klientka nacházela po bytě schované prázdné nebo nedopité lahve od tvrdého alkoholu. Vynořily se jí bolestné vzpomínky z jejího dětství a dospívání: návraty opilého otce domů, křik, hádky, její strach a zoufalství.
I když měla partnera ráda, přestala mu věřit. On jí lhal, že nepije, ona ze strachu žila v jeho lži spolu s ním. V terapii bylo důležité nahlédnout dětské trauma, které se spustilo díky problémům přítele s alkoholem. Klientka ovšem už dávno není bezmocné dítě. Nemusí tomu jen nečinně přihlížet, může zaujmout postoj, učinit rozhodnutí, zda vztah radikálně ukončí nebo přítele konfrontuje. Uvědomila si, že potřebuje v terapii uzdravit své minulé zranění, že strach z dětství ji blokuje v prožívání spokojeného života. Že tak jako její partner schovává lahve od alkoholu, ona se schovává před nezbytným rozhodnutím. Našla odvahu a s přítelem si otevřeně promluvila. Ten si uvědomil, co vše může ztratit, a rozhodl se nastoupit na ambulantní léčení závislosti.
I když partner klientky tři měsíce úspěšně abstinuje, jejich vztah je nadále velmi křehký. Tak jako se důvěra může velmi rychle rozbít, tak se velice těžko a pomalu vrací do vztahu zpět. Prospěšná a pomáhající je individuální terapie obou partnerů a společná partnerská terapie u jiného terapeuta.
Kam dál?
Vyvíjel by se vztah těchto klientek jinak, nebýt prožité covidové krize? Nevíme. Téměř vždy se ale v terapii dotkneme zdroje problému, který má kořeny v dětských zraněních, a těžká zkušenost v dospělosti je spouštěčem starých, často vytěsněných traumat prožitých a nezpracovaných v dětství. Díky krizi můžeme dojít k porozumění a pochopení svého života: jaký mám k sobě vztah, proč prožívám takové vztahy, kde je má sebehodnota, sebedůvěra? Jsem schopen prožívat blízkost ve vztahu, o čem jsou moje strachy, proč se stále nechávám zpochybňovat druhými, proč žiji podle představ a očekávání druhých? Kdo jsem? Co chci? Co potřebuji?
V terapii můžeme dobře nahlédnout souvislosti minulých a přítomných bolestí, zranění, zkušeností. Nahlédnout, porozumět a odložit minulost, změnit přítomnost a tvořit vlastní budoucnost.
Mgr. Pavlína Rasochová působí na online platformě Hedepy, která usnadňuje cestu k psychoterapii pomocí videohovoru. Kromě ní je zde k dispozici přes 70 ověřených psychoterapeutů z ČR. Služba vznikla v srpnu 2020 v době pandemie.
