Jak jsem přišla o dělohu. A pak jsem se snažila zjistit, co dělá ženu po hysterektomii ženou

„Dlouho jsme se neviděly. Měla jsi dovolenou?“ zeptala se mě kolegyně, když jsem se v únoru vrátila do práce po necelých dvou týdnech nemocenské.

„Byla jsem na operaci. Hysterektomie.“

„Aha, tak vítej v klubu.“

Do té doby jsem netušila, že ani ona už nemá dělohu.

Některé ženy o dělohu přišly kvůli rakovině, jiné kvůli myomům a s nimi spojeným silným menstruačním krvácením a bolestem. A některé dokonce při porodu.

Mnohé z nich se obávají, že bez ní se budou cítit neúplné, méně ženské a méně přitažlivé. Bolest a nepohodlí, které prožívají po celá léta, je však nakonec stejně donutí ulehnout na operační stůl.

Na bolest se dá zvyknout

Při jedné běžné preventivní prohlídce u gynekologa se ukázalo, že mám v děloze myomy. Lékař mě uklidňoval, že to nemusí být nic vážného, ale v jeho zprávě stálo „nádor“ a spolu s ní jsem dostala doporučení na vyšetření do onkologického ústavu.

To bylo před sedmi lety, bylo mi 38 let.

Po vyšetření na gynekologické onkologii se naštěstí potvrdilo, že se skutečně jedná o myomy, tedy nezhoubné nádory v děložní svalovině. Má je mnoho žen a většina z nich nemá žádné potíže – některé o nich ani nevědí. Jiné však mají silné menstruační krvácení a bolesti, nebo pokud jsou větší, mohou tlačit na jiné orgány v pánvi.

Můj lékař mi řekl, že zatím budeme jejich růst jen sledovat a o operaci budeme mluvit až v krajním případě. Hormonální léčba, která by jejich růst zastavila, u mě nepřipadala v úvahu kvůli vrozené zvýšené srážlivosti krve. Nešlo ani o odstranění samotných myomů – byly tak nešťastně umístěné, že by bylo nemožné se k nim dostat. Musela by se odstranit celá děloha.

Chodila jsem na pravidelné kontroly a sledovali jsme, jak myomy pomalu rostou – jak se zvětšovaly, působily stále větší potíže.