V Česku je absence poporodní péče, v nejkřehčím období žena zůstává úplně sama, říká porodník Šimetka
Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava Ondřej Šimetka má pestrý pracovní život. S Lékaři bez hranic vyjel na několik misí do rozvojových zemí, pracoval u OSN nebo pro Královskou australskou chirurgickou společnost. Jeho klinika má mezi rodičkami pověst porodnice, kde se dbá na jejich přání. „K ženám s nízkým rizikem se leckdy přistupuje jako k nemocným lidem, dochází ke zbytečným intervencím – to ze strachu, aby se něco nestalo,“ říká v rozhovoru pro časopis Heroine.
Porodnice v ostravské fakultní nemocnici si svou pověst vydobyla za covidu, kdy hlasitě protestovala proti zákazu přítomnosti otce u porodu. Tehdy si rodičky ze širokého okolí všimly, že jsou tu ochotní leccos dělat jinak. „U nás v nemocnici je otec přítomen i u císařského řezu nebo při řešení komplikací, dokonce i když se musí dítě resuscitovat. Já osobně si myslím, že otec tam má být. Podpora, kterou dává ženě, je extrémně důležitá, navíc jejich zážitek z porodu bude sdílený a nám to mimo jiné usnadňuje práci. Muž vidí na vlastní oči, co tam děláme, a nemá pocit, že se za zavřenými dveřmi odehrává něco, co by si pak mohl interpretovat jinak,“ vysvětluje Šimetka, proč je pro něj přítomnost otce spíš výhodou.
Nejen v tom se ale jeho oddělení odlišuje od podobných pracovišť napříč Českem. Ženy zde například mají možnost rodit na speciálních porodních gaučích. „Žena na koze není v kontaktu se zemí a tím ztrácí jistotu, navíc je tam v pasivní roli, v pozici, do které ji namontuje někdo jiný. Gauč je rozložitelný a flexibilní, umožňuje takovou polohu, kterou by sama intuitivně volila a ve které se jí bude dobře rodit. Vidíme, že rodičky na zádech většinou být nechtějí, potřebují se různě opírat, jsou často na čtyřech nebo na boku, v nášlapu, či dokonce vestoje,“ popisuje.
Podle Ondřeje Šimetky je na tom české porodnictví skvěle hlavně v jasně měřitelných a vyčíslitelných parametrech, jako je úmrtnost při porodu. Vidí ale i prostor pro zlepšení: „Česká žena má vynikající servis v těhotenství a při porodu, zejména v přístupu k moderním vyšetřovacím metodám. Je to ovšem péče, která je založená čistě na lékařské bázi, ne na péči porodní asistentky, přičemž nízkorizikové ženy by profitovaly spíš z ní,“ popisuje. Dalším nedostatkem je podle něj absence poporodní péče, kdy ženy po odchodu z porodnice zůstávají samy. Co podle něj ještě chybí českým rodičkám? Jak se jako lékař staví k domácím porodům? A co chápe pod pojmem „pozitivní porodní zkušenost“? Přečtěte si rozhovor na webu Heroine.cz.
