I po letech mají některé ženy po císařském řezu pocit, že porod nezvládly. Proč je v Česku tak častý?
Některá po něm touží, jiná ho odmítá. Někde na císařský řez sázejí, jinde hlídají, aby se nenadužíval. Proč vás v některých českých porodnicích raději říznou? A kolik „císařů“ je ještě normální? Biostatistička Markéta Pavlíková má v ruce data o tom, jak se rodí, a dokáže z nich vyčíst, co se děje v porodnicích v Česku.
„Císaře člověk řeší ještě rok nebo dva po porodu. Řeším to vlastně doteď,“ psaly mi v různých obměnách ženy na sociálních sítích, které rodily císařským řezem. Moje kamarádka šla „pod nůž“ po hodinách komplikací. Kvůli chybě anesteziologa při operaci slyšela lékařovy nervózní pokyny. Dodnes si pamatuje každé slovo. I jiná známá rodila císařem a má pocit, že je to její chyba, že porod nezvládla. Další ví, že jinak to nešlo, a je s tím srovnaná. Pro některé ženy je sekce vysvobozením, jiné si ji samy vyberou. Proč ale v Česku rodí císařem tolik žen, které by nemusely? A proč se o tom začíná mluvit až v poslední době?
Markéta Pavlíková, vystudovaná matematička, která se daty o české péči v těhotenství a mateřství zabývá dlouhodobě, se neubrání ironickému úsměvu, když vysvětluje, proč je pro nás počet císařských řezů v nemocnici téma až dnes. „Víte, o zdraví žen se předtím nikdy moc nemluvilo. Velmi dlouho je diskurz nastavený tak, že jde hlavně o zdraví dítěte,“ vysvětluje žena, která se české debaty o porodnictví aktivně účastní od konce nultých let.
