Zpočátku si lidé ťukali na čelo, že jsem se zbláznila, říká partnerka finanční skupiny Partners
Kristina Žůrková se před lety rozhodla pro razantní krok a navzdory nechápajícímu okolí se pustila do podnikání. Dnes je z ní partnerka ve finanční skupině Partners a dokazuje, že práce, rodina i čas pro sebe se dají skloubit. Jaký je její recept?
Proč jste se rozhodla změnit kariéru?
Chtěla jsem se naučit něco nového a roli hrála i myšlenka, že bych mohla žít jinak. Byla jsem dva roky zaměstnaná jako učitelka a uvědomovala si limity té práce. Chtěla jsem vydělávat víc, plnit si sny, mít děti, dům. S manželem jsme byli oba učitelé a bylo jasné, že se dvěma učitelskými příjmy to není reálné. Dostala jsem příležitost od Petra Borkovce, spoluzakladatele Partners, který byl jedním z mých studentů na jazykovém kurzu. Řekla jsem si, že to zkusím, dám tomu rok a uvidím, jestli mi to půjde a bude mě to bavit. Byla jsem mladá, neměla závazky, tak kdy jindy?
Předtím jste ale neměla k financím blízko…
Určitě to pro mě byl velký blok. Měla jsem pocit, že financím nerozumím, nestudovala jsem je. Ale ve finále jsem to brala jako výzvu, a hlavně mi Petr Borkovec a moje tehdejší vedoucí Lucie vysvětlili, že nejde v první řadě o finance, ale o komunikaci a práci s lidmi. Díky tomu se mi povedlo blok překonat. Pomohlo mi i to, že jsem měla skvělé vedení a vzdělávání, které bylo propojené s praxí. Hlavně mě nadchla služba samotná a způsob, jakým jsme ji dělali.
Taková razantní změna oboru musela být složitá i z pohledu vašeho okolí. Zrazoval vás od ní někdo?
To ano. I rodiče a hodně dalších lidí, kteří mi zpočátku nevěřili a ťukali si na čelo, že jsem se zbláznila. Znali mě jako sporťačku a cestovatelku a byli z toho překvapení. Zkraje byla těžká i časová organizace, začínala jsem na vedlejší výdělečnou činnost a dál učila ve škole.
Pomohly vám i zkušenosti z učitelství?
Stoprocentně. Vystudovala jsem kromě tělesné výchovy i němčinu a francouzštinu, jezdila jsem hodně do zahraničí, ráda jsem byla v novém prostředí a učila se nové věci, což bylo užitečné i při té změně. Všechno to znamená práci s lidmi, komunikaci, psychologii. A i ty zkušenosti tělocvikářky se hodí – smysl pro týmovost, umění lidi motivovat, organizační schopnosti…
Dala jste si rok na zkoušku. Jak dlouho trvalo, než se podnikání rozjelo?
Start byl dost rychlý a úspěšný. Už po třech měsících jsem se rozhodla věnovat podnikání stoprocentní pozornost a ve škole jsem dala výpověď. Po roce už to fungovalo velmi dobře. Klíčový moment byl, že se mi povedlo rychle sestavit výborný tým lidí.
Zároveň jste od začátku věděla, že chcete mít brzy rodinu.
Ano, měla jsem to tak nastavené a věděla jsem, že chci hledat cesty, jak to skloubit dohromady: mít rodinu, pro kterou budu mít čas, a zároveň pracovat.
Jak se pak realita lišila od vaší představy?
Asi rok po začátku podnikání jsem otěhotněla. Tehdy jsem také do byznysu přizvala manžela. Líbilo se mu, že se nám daří, a sám cítil, že se chce také posunout. Chtěli jsme miminko a řekli si, že když budeme podnikat společně, zvládneme to. Dopředu jsem samozřejmě nevěděla, jak přesně to půjde. Ale důležité bylo nebát se a pak to průběžně ladit.
Co vám v tom nejvíc pomohlo?
Hlavní je nastavení v hlavě. Věřím, že to jde, a hledám cesty. Důležité jsou ale i konkrétní možnosti v Partners. Podnikání nám umožňuje být s dětmi podle jejich potřeb a našich představ, zároveň nejsem na všechno úplně sama, mám skvělé zázemí a servisní zastřešení centrály. Třetí pomocí pak je umění delegovat, vyhodnocovat priority a plánovat. Když se mě lidi ptají, jak to stíhám, říkám, že stíhám to, co je pro mě v dané fázi důležité.
Máte nějakou praktickou radu, jak na to?
Ano, měj odvahu dělat věci svým originálním způsobem, cesta vždy existuje. Spolupracuj, neporovnávej se. Čistě prakticky je také důležité mít pravidelné schůzky sama se sebou.
Jak to funguje?
Pokládám si otázky, co chci, co je pro mě důležité, jak to můžu udělat, jaké jsou možnosti. Zásadní je mít se sebou kontakt. Aby člověka nesemlelo, že se něco dělá a nedělá, stereotypy, řeči, že maminky by měly, manažeři by měli… na to zapomeňte.
Jak často si takovou schůzku dáváte?
Vytvořila jsem si návyk, že se jednou týdně zastavím, vyhodnotím si týden a promýšlím další. Větší rande se sebou si dávám jednou za rok, kdy si rekapituluji uběhlý rok a promýšlím plány a priority pro další. Protože podnikáme oba s partnerem, dáváme si podobné schůzky i spolu. Osvědčilo se nám, že ji máme naplánovanou v diáři, potkáme se mimo domov a probíráme byznys i organizaci rodiny.
Kdo je Kristina Žůrková
Před lety tato vystudovaná pedagožka učila na kurzech němčiny spoluzakladatele Partners Petra Borkovce, který ji na oplátku pozval na seminář o financích. Možnost rozjet vlastní podnikání ji okamžitě nadchla a záhy zapojila i svého manžela. Po čtrnácti letech se vypracovala až na pozici partnerky skupiny Partners, přičemž pod její partnerství spadá 32 poboček, které se starají o finance více než 29 tisíc klientů.
Jak vnímáte možnost dvojité kariéry partnerů, kteří mají děti?
Je to podle mě možné, nicméně záleží na celkovém kontextu, na tom, zda je to v souladu s představou obou v páru. Samozřejmě se to liší, pokud jeden podniká a druhý je zaměstnaný. U nás to spojit jde, protože oba podnikáme a řídíme si svůj čas. Taky jsme prošli různými fázemi. Jako dvě kariéry to ale nevnímáme, prostě budujeme společný byznys. Ano, někdy je to náročné, je třeba neustále komunikovat, dobře delegovat a plánovat. Osobně to vnímám tak, že žijeme naplno, máme rodinu a věnujeme se tomu, co máme rádi.
Je pro vás tedy podnikání cesta, jak dosáhnout rovnováhy mezi prací a osobním životem?
Pro mě je to životní styl a baví mě na tom možnost propojení osobních zájmů a pracovních aktivit. Můžeme třeba jet s rodinou k moři a u toho řešit i byznys. Je ale důležité naučit se vykolíkovat svému podnikání hřiště. Když máme tři děti a podnikáme, musíme si nastavit, kdy se byznysu věnujeme a kdy ne. S tím souvisí zmíněné schůzky se sebou, ale i časy, kdy doma neřešíme práci. Nejsem příznivcem multitaskingu. Člověk musí vyhodnocovat priority a dávat pozor, aby měl dost energie.
Postupně jste se vypracovala až na místo partnerky finanční skupiny. Co bylo na téhle cestě nejtěžší?
Nejtěžší bylo neustále pracovat na tom, aby hlava byla můj parťák, nesabotovala mě pochybami. Hodně jsem se učila neporovnávat se, důvěřovat si. Poslední rok a půl byl kvůli covidu, lockdownu a domácí výuce dětí velmi náročný.
Co vám dodává energii?
Potřebuju být sama, ideálně venku v zeleni a v pohybu. Nebo s blízkými lidmi. Musela jsem si na to myslet, protože pokud chce být člověk ve vedoucí pozici, bez energie se neobejde.
Co pro vás dosažení postu partnerky znamená?
Těší mě, že člověk má možnost tvořit smysluplnou věc, neustále se učit a posouvat, spolupracovat s lidmi, kteří chtějí růst a se kterými nás spojují stejné hodnoty. Dává mi to radost z práce na něčem, co má smysl.
Jaké máte v Partners vize a plány?
Jsem týmový hráč a těším se, že budeme spolu tvořit to nejlepší prostředí pro rozvoj lidí a růst jejich podnikání. Chci se věnovat náborům, abychom vytvořili další mladou generaci lídrů. Také mě baví představa expanze do zahraničí. Naplňuje mě, že skrz svou práci pomáhám lidem, aby měli v životě víc radosti a méně starostí. Jak přes službu klientům, tak i přes moje manažerské a koučovací aktivity. Aby ostatní také úspěšně podnikali s chutí, radostí, v souladu se sebou. Tohle mě baví a je to i můj motor.
Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem – společností Partners.
