Kupujou teď, platí později. Přesto prý mileniálům dluhy nevoní

Když prababička chodila do koloniálu, nenosila cash. Prodavač jí vedl účet a ten se jednou za měsíc nebo čtvrt roku zapravil. Babička později měla spořitelní knížku a v kredenci hrníčky, do kterých si rozpočítala peníze na činži, na elektriku a na plyn. Do samoobsluhy ale bez peněženky nechodila. To až zas maminka s sebou nemusela nosit cash, když se vyrojily bankomaty a později i platební terminály v obchodech. Kartě říkala kreditka, i když to nejspíš kreditní karta vůbec nebyla. Ale i kreditky se nakonec dostaly v Česku ke slovu a s nimi vlastně přišel „prababiččin model“ v novém kabátě: za nákupy člověk neplatí, svoji pohledávku splatí časem. Ovšem rozdíl tu byl – u kreditky nemáte dluh v koloniále, ale u banky. A když ho nezaplatíte včas, začnou vám k němu naskakovat procenta. Takže je potřeba dávat pozor nebo – a to už dneska jde – najít takového vydavatele kreditky, který dá člověku vědět, že bezúročné období končí.

V každé době máme jiné obchody a jiné nákupní zvyklosti. V jednadvacátém století začalo být normální nakupovat na internetu – a pro koho to normální ještě předloni nebylo, toho k tomu často dotlačil loňský covidový rok.

Dobírka svržena

Ovšem i samo nakupování po internetu se vyvíjí. Dlouhé roky v Česku kralovala dobírka. Nejoblíbenějším způsobem placení za nákupy na webu přestala být teprve loni, kdy ji předstihly platby kartou. Obojí má svá pro a proti. Placení kartou je pohodlné. Dobírka zase snižuje nejistotu, že zaplatíte a pak budete marně čekat na balík. Nicméně ani dobírka vám nezaručí, že v balíku nebude místo mobilu polínko. Nakouknout můžete až po zaplacení.

S rozmachem internetových shopů ale riziko podvodů podstatně kleslo. Když dodržíte zásady webové hygieny, budete chodit do prověřených obchodů a mrknete na recenze, je to riziko minimální. Naopak se dneska může podle zákona zboží vracet bez udání důvodu a spousta obchodníků je vstřícná ještě hodně nad rámec zákona. A pak už rozhoduje jen jednoduchost a pohodlí. Což rozhodně nejsou devizy dobírky.

Zkusit, než dáte peníze z ruky

Možnosti nakupování a placení po internetu jsou ale o dost širší. Popularitu si získávají odložené platby. Jejich princip je jednoduchý: vyberete si v shopu zboží, necháte si ho doručit a časem zaplatíte. Nebo zboží vrátíte. Obchodník na svoje peníze ale nečeká, vyplatí mu je zprostředkovatel. Dává mu samozřejmě o něco málo míň, než stálo na cenovce, dohodnuté procento si nechává jako svůj zisk. Ve světě je s tímto modelem úspěšná raketově rostoucí švédská společnost Klarna nebo australská společnost Zip. V Česku bylo průkopníkem už před osmi lety Twisto, jehož koupi právě Zip letos v květnu ohlásil. V české společnosti vidí bránu na evropské trhy, z nichž zatím sám figuruje jen v Británii.

Výhoda je na první pohled zřejmá zejména u módy: necháte si poslat pár kousků navíc, protože nevíte, co přesně vám dobře sedne. Co sedí, to si necháte, zbytek pošlete zpátky. Ostatně – tak nakupuje oblečení kdekdo. Rozdíl je v tom, že při odložené platbě nejsou ve hře žádné vaše peníze. Nic vám nemizí z účtu a nečekáte, až obchodník pošle peníze za zboží, které mu vracíte, zpátky na účet.

Generace, které dluhy nevoní

Paradoxní ale je, že tahle snadno pochopitelná výhoda odložených plateb nebývá hlavním důvodem, proč si je lidé v zemích, kde jsou rozšířenější, vybírají. Podle průzkumu z Británie je zdaleka nejčastějším důvodem, proč lidi volí odloženou platbu, její pohodlnost. A to i ve srovnání s placením kartou. Zajímavý je ale hned druhý důvod: lidé mají pocit, že jim odložené platby pomáhají efektivně si uspořádat cahsflow, rozložit útraty v čase a řídit finance. Možnost vyzkoušet si zboží před placením je mezi důvody pro použití tohoto způsobu úhrad nákupů až na pátém místě.

Za pozornost stojí i poslední – ale nikoli zanedbatelný – důvod z grafu. Nechci používat kreditku. Totiž: nejčastěji na internetu nakupují a nejvíc utrácejí mileniálové. Předchozí generace nejsou s internetem tak srostlé a nepotřebují tolik věcí, mladší nemají tolik peněz. A polovička britských mileniálů vůbec nemá kreditku a nehodlá si ji ani pořídit. V generaci X, jak se někdy přezdívá generaci před mileniály, má kreditní kartu skoro tři čtvrtiny lidí. Ukazuje to i na jiný přístup k dluhu mezi generacemi – protože kreditka dluh je? Je to averze mladší generace k bankám a velkým finančním institucím? Anebo jde opravdu jenom o to, že kreditka už není pohodlná. 

Elizabeth Barry, editorka magazínu Finder, to vidí jednoznačně. „Mileniálové a generace Z dávají definitivně najevo odpor k dluhu a ochotu vzít za své nové platební metody, zejména odložené platby. Mladší generace v této metodě vidí nástroj pro správu rozpočtu, kdežto v kreditkách mnoho z nich spatřuje jednoduchou cestu do dluhů,“ tvrdí. Nejspíš to úplně tak jednoznačné není, tak jako tak jde ale o zajímavý generační posun. A o špatnou zprávu pro společnosti, které vydávají kreditky. 

A až jich bude víc?

Nicméně – jestli je kreditka dluh, říkají kritici odložených plateb, odložené platby jsou dluh úplně stejně. A úplně stejně jako u kreditky zaplatíte něco navíc, když dluh včas nesrovnáte. Navíc společnosti, které odložené platby poskytují, nejsou pod tak přísným dohledem jako kreditní společnosti. O odložených platbách ale banky nevědí a nekalkulují s nimi při propočtu, jestli pro ně není příliš riskantní člověku půjčit. Nemůže se tedy stát, že se odložené platby stanou prostředkem nezodpovědného zadlužování? 

Samozřejmě můžou. Zajímavá jsou ale data ze země zaslíbené dluhu a kreditkám, tedy ze Spojených států. Tam má na rozdíl od Británie (za kterou my ostatně ještě daleko vlajeme) kreditku skoro každý a mileniálové úplně nejvíc. V jejich generaci je aspoň jednou kreditní kartou vybaveno devět lidí z desíti. Průzkum PYMNTS, za kterým stojí platební společnost PayPal, ukazuje, že většina tamějších „odkládajících plátců“ volí tento způsob právě z opačného důvodu, než je finanční nezodpovědnost. Na službě je láká jasná struktura poplatků a možnost sledovat přehledně své výdaje. Uživatelé odložených plateb jsou tedy spíš finančně odpovědní než naopak. Jenže to je samozřejmě i tím, že mezi early adopters, tedy těmi, kteří moderní fintechové vychytávky používají jako první, bývají vždycky lidé chytří a lidé, kteří nemají obecně hluboko do kapsy.

Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem – společností Twisto.