Holky z knížek. Hrdinky, co mají svoji vlastní hlavu

Řekl jsem jednoduše? Je psaný jazykem nejhloupější selfhelp příručky. Takové té, co pomůže z nejistého člověka udělat opravdového zoufalce. 

Alek si žila v Súdánu hezky, dokud nepřišla válka, před kterou s rodiči utekla do Londýna. Tam ji oslovil agent z modelingové agentury. Maminka nechtěla o ničem takovém slyšet, ale nechala se ukecat. Pointu ocituju:

„Alek vypadala docela jinak než ostatní modelky a brzy se z ní stala velká senzace.

Všem dívkám na této planetě Alek vzkazuje: ‚Jste krásné. Klidně buďte výstřední, klidně se i trochu styďte. Nemusíte mezi ostatní za každou cenu zapadnout.‘“

Tak jo, díky za tu inspirativní odvahu, vytrvalost a tak. V jiných příbězích se ovšem tyhle prvky pravda objevují, ale schéma byla malá holčička – měla to těžké – vydržela – zaťala zuby – makala – úspěch je únavně repetitivní a dámy, jedna jako druhá, všechny z toho vycházejí jako karikatury bez hloubky i zápachu.

Můžete být všecko. Když vám stačí druhé místo

Co třeba Hillary Clintonová?

„Hillary byla odvážná blonďatá dívenka s tlustými brýlemi (…), ale bála se [sic!] rošťáků ze sousedství (…) Hillary šla, naučila se postavit tyranům (…) poznala další bojovníky a bojovnice (…) Hillary je všechny vyslechla a pokusila se vymyslet, jak by jim mohla pomoct. ‚Nejlepší bude jít do politiky, tam spravedlnost vybojuju snáz.‘“

Rošťák ze sousedství je sousloví, kterým prosvítá originální angličtina jako v každé jiné příručce pro korporátní kanónenfutr. A ten jazyk vám tak zkazí chuť, že se vám ani nechce smát nad přerozkošnými paradoxy, jako je ten, že stránka, v jejímž záhlaví ční jako dosažený úspěch prezidentská kandidátka, končí větou „Byly časy, kdy se dívky nemohly stát tím, čím se jim zachtělo – ty časy už jsou pryč.“

Pipi musíme začít. Zrzavé třeštiprdlo ze švédského maloměsta je archetyp rebelky. Vlastně se ani nedá říct, že by Pipi šla proti pravidlům. Ona je prostě nerozeznává, jsou pod její rozlišovací schopnosti. Pokud chcete děcko naučit ptát se Proč by to mělo být zrovna takhle? a neohlížet se přitom na to, že zrovna takhle to prostě vždycky a všude bylo, sáhněte po Pipi.

V knížce Pipilota Citronie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha všecko zvládá levou zadní, v našem světě to ale úplně lehké neměla, krátce po svém vzniku to schytávala doma ve Švédsku za ohrožování mravní výchovy mládeže, před pár lety zas byly proti srsti „rasistické stereotypy“ ze třetího dílu Pipi v jižních mořích.

Pozor: děti se rády s Pipi ztotožňují i v názoru, že je v správné nacpat si při každé příležitosti do pusy co nejvíc dortu a vůbec vyžrat cukrárnu.

Matylda

(Roald Dahl: Matylda)

Pipi je od začátku superheroine jako stehno. Sotva se představí, už jednou rukou zvedá koně. S Matyldou je to dost jinak, složitější. Matylda je malá intelektuálka, která vyrůstá uprostřed rodiny konzumních prasat. Vlastně zločinců. Jediný blízký člověk je paní učitelka. Která, jak se ukáže, je vlastně týraná oběť zločinu. Malá Matylda ale v sobě najde dvě věci: odvahu a telekinetické schopnosti.

Jak se u mistra Dahla občas stává, budete mít místy pochybnost, jestli je to čtení pro děti. Občas bývá opravdu nelítostný. Ale naše osobní domácí zkušenost: dítě docela dobře chápe, že se někdo může narodit mezi kretény. A i když s tím ze začátku není v pohodě, protože vlastní rodiče v jiných knížkách jsou buď hodní, nebo mrtví, nakonec to akceptuje. Ostatně… vyrůstá taky mezi lidmi, a ne chodícími ctnostmi…

Ronja

(Astrid Lindgrenová: Ronja, dcera loupežníka)

Tohle je úplně jiná poloha Astrid Lindgrenové než Pipi. Hluboká, lyrická a přírodní. Jestliže předešlé hrdinky mohly k vyřešení svých (nebo cizích) trablí použít nadpřirozené schopnosti, Ronja si musí všecko poctivě odžít a odcítit. Musí být dost silná na to, aby ubránila cit k synovi úhlavního nepřítele a musí ustát rozpor mezi tím, že její otec je jednak milující a milovaný táta, jednak loupežník. A nakonec svoji vnitřní integritu a svobodu po těžkých zkouškách obhájí.

Hilda

(Komiksovou sérii Luka Pearsona o Hildě vydává Paseka, zatím jsou na světě tři knížky)

Hilda je z našeho seznamu nejčerstvější a nejmodernější. A to nejde jen o to, že je hrdinkou komiksů (nebo grafických novelek, chcete-li). V Hildině světě opravdu ani jednou nenarazíte na to, že tohle se pro holku či dámu nehodí. Modrovlasatá skautka je prototyp neohrožené průzkumnice a dobrodružky s neutuchajícím zájmem o vlastní okolí, o přírodu a tvory lidské i nelidské. A je to sranda, fakt.

Radši s ní ale své děti neseznamujte, pokud se bojíte pustit je samotné přes ulici do sámošky.

Nancy a Peggy Blackettovy

(Ransomovky – tedy série 12 knížek Arthura Ransoma o dětech trávících prázdniny v anglické jezerní oblasti.)

Nancy a Peggy tvoří posádku pirátské lodi Amazonka – podle ní si ostatně samy říkají Amazonky. Není asi spravedlivé vůči ostatním děvčatům z ransomovek vypíchnout jenom tuhle sesterskou dvojku, holky Walkerovy, které tvoří polovinu posádky nejprve konkurenční a později spřátelené Vlaštovky si s nimi příliš nezadají – velí jim sice nejstarší sourozenec John, o subordinaci ale na Vlaštovce rozhoduje nikoli pohlaví, ale jen věk a zkušenosti. Knížky, ve kterých se Lake District proměňuje na oceán lákající k objevování a dobývání, neztratily kouzlo ani bezmála po stu let od prvního vydání.