Jen si to -ová škrtněte, však ona si s vámi čeština poradí

Pokud jste se právě nevrátili z Marsu, musili jste si všimnout, že se Česko asi na dva týdny proměnilo v zemi lingvistů a lingvistek. Do novin a televizí si tentokrát dokonce pozvali i někoho jiného, než je populární Karel Oliva, bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český, nyní člen neformálního sdružení postarších vševědů, na které má každá redakce číslo a kteří vždycky rádi přijdou pohovořit prakticky o čemkoli. Tak vážné to bylo. Přitom se moc nestalo. Vlastně se nestalo nic, ale je dost lidí, včetně mě, kteří myslí, že se stát mělo.

Matrik(s)

Vláda projednávala návrh novely zákona o matrikách. Standardně se musela vyrovnat s připomínkami řady úřadů a institucí. A jedna věcná připomínka se týkala přechylování. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková navrhla zjednodušit současné znění zákona a umožnit prakticky kterékoli ženě, která o to projeví zájem, komunikovat s úřady pod nepřechylovaným příjmením. Bez ohledu na její původ i bez ohledu na původ příjmení.

Připomínku zpod stolu zvedli Piráti – a nastalo ono jazykovědné třeštění. Vyznačovalo se především tím, že jen málokdo se podíval do zákona o matrikách a málokdo četl, čím vládní zmocněnkyně argumentovala. Podíl na tom kromě kolegů novinářů měli i Piráti, konkrétně Ondřej Profant, který přechylování redukoval na koncovku (sic!) -ová. Ke cti mu slouží, že další příspěvek už si nechal napsat nebo aspoň přečíst někým, kdo věci trošku rozumí a snad pana poslance přesvědčil, aby si na spořič obrazovky aspoň na tři neděle vepsal zásadu každého správného grammar nazi: Koncovka -ová neexistuje.

Proč se nenechat přechýlit

Zásadní důvody, proč chtějí nepřechýlenou podobu svého příjmení, mívají ženy (případně i jejich rodiny) dva. Praktický a ideologický. Praktický je ten, že svět se zmenšil a česká kotlinka i jazyk jsou (relativně) malé. Člověk je každou chvíli v cizině, může mít i smíšenou rodinu a mít jiné jméno než manžel nebo otec může působit komplikace. V kontaktu s úřady, v práci, ba i v rodině.

Ideologický důvod je v tom, že přechylování je odvozování. Abychom mohli pojmenovat ženu, musíme napřed mít muže. Což není docela fér. A je přitom lhostejno, že fakticky dnes může děvče stejně dobře být pojmenováno po otci jako po matce, že po svatbě si lidé můžou vybrat jméno podle kteréhokoli z manželů, případně si můžou každý nechat svoje. Pořád platí, že se „odvozuje žena od muže“, myslím, že to tak vnímáme i u příjmení typu Černý/Černá; ostatně i slova primárně „ženská“ máme ve slovnících v mužském tvaru – například těhotný.

Nejvíc ale pochopitelně dráždí přípona -ová. Její původ je totiž v přivlastňovací příponě -ův (-ova). To označení přivlastňovací sice kulhá, přesnější by bylo mluvit o příponě příslušnosti – rozhodně se přece nedá říct, že by snad pekařův císař byl pekařovým vlastnictvím –, ale používá se, žije a nese s sebou emoce. A kdopak, až na řídké výjimky, by dneska toužil být něčím vlastnictvím?

Přechylovací paradoxy

Prvním paradoxem, kterého si věru všimne málokdo, je naprostá protikladnost praktického a ideologického východiska. Ořezání jména o přechylovací formant z důvodů ideologických znamená odluku od muže a patriarchátu. U praktických důvodů jde často naopak o potvrzení vzájemné příslušnosti muže a ženy: když mají muž a žena rozdílné příjmení, musí někdy vysvětlovat, že k sobě patří, protože cizozemce ten rozdíl mate. Takže vás v prudérnější zemi nechtějí ubytovat v jednom hotelovém pokoji, problémy můžete mít na hranicích, o babičkách z druhého konce planety nemluvě.

Druhý paradox je ten, že – jak jsem zaznamenal – titíž lidé často tvrdí, jaké zlo je tzv. generické maskulinum, že říkat třeba vědcům a vědkyním jen vědci je špatné, zato říkat všem Novákům a Novákovým Novák je dobré. Vynikne to, když se podíváme na dikci zákona o matrikách. Ženy (zatím tedy jen některé) mají možnost výběru ze dvou možností: buď z příjmení „v souladu s pravidly české mluvnice“, rozuměj přechýlené (pokud náhodou nejde o příjmení např. typu Petrů, Šerých atp.), nebo „v mužském tvaru“. Protože ať chcete nebo ne, i když před příjmením Novák bude stát jméno Jarmila, i když se při skloňování nebude chovat jako normální mužské jméno, respektive bude se skloňování vzpírat, pořád budeme příjmení Novák v první řadě číst jako mužské. Minimálně ještě dekády.

Ovšem ten nejlepší paradox teprve přijde. Alespoň mně přijde nejlepší, snad proto, že je můj vlastní. Já jsem totiž zavilý přechylovač. Obzvlášť nebezpečný, protože v redaktorských a editorských funkcích můžu přechylování prosazovat (a prosazuju), seč mně síly stačí. A přece si myslím, že příslušné paragrafy zákona o matrikách mají v zákoně o matrikách projít ve znění navrženém úřadem vládního zmocněnce pro lidská práva.

Rovnost. Mezi ženami

Takže: jak to vlastně vypadá přímo v zákoně 301/2000 Sb. a v navrhované novele? Tady to máte v původním znění, se škrty navrhovanými vládní zmocněnkyní:

Mimochodem – všimněte si prosím formulace, kterou už jsem v jiné souvislosti zmiňoval výš. Příjmení je buď zapsáno v matriční knize v souladu s pravidly české mluvnice, nebo jinak, tedy nikoli v souladu s gramatikou. Zákonodárci slouží ke cti, že si uvědomuje, že se pohybuje poblíž oblasti, do které mu nic není – zvlášť když si uvědomíme, že Česko nemá (zaplaťpámbu) žádný jazykový zákon. Zákonodárce se tedy výslovně a explicitně zříká toho, že by snad chtěl diktovat pravidla češtině nebo nějak suplovat práci jazykovědců při kodifikaci její spisovné podoby.

Pojďme se teď podívat, jak vládní zmocněnkyně škrty zdůvodňuje:

Pro mě je tohle neprůstřelný argument. Zvlášť když je normální a běžné, že ženy kvůli nepřechýlenému příjmení podstupují i to, že deklarují před úřadem jinou národnost než českou (podtrhuju ještě roztomilý paradox, zdůrazněný už v citovaném odůvodnění: klidně to může být národnost, v jejímž jazyce se normálně skloňuje). Je to tedy suchá a věcná reflexe neudržitelného stavu a jednoduchý návod k jeho nápravě.

Čeština není chudáček (ani chudinka)

Bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český tvrdí, že pokud příjmení nebude signalizovat rod a pád, rozpadne se nám česká věta. Současný ředitel mluví o tom, že předbíháme jazykový vývoj. Ani jedno není pravda. Ano, věta s nesklonným jménem je v češtině víc či míň defektní, ale jazyk si poměrně snadno pomůže. Buď postačí k domyšlení nevyjádřených vazeb signalizovaných příponou a koncovkou kontext, nebo kontext doplníme. Křestním jménem, jiným podstatným jménem, které příslušné informace ponese ve svém tvaru. Jakkoli. Pokud se z nepřechylování stane systémová věc, pak se bude muset krapítko změnit i systém češtiny.

Nejlepší fór na tom je, že nepřechýlených ženských jmen je dávno tolik, že jazykovědci by už teď mohli povědět, co s češtinou jejich používání dělá. To fakt ještě nikdo nenapsal ani seminárku, co se stalo kupříkladu s větou v Respektu, který už tři roky zásadně nepřechyluje jména cizinek? Jestli jsou to jména cizí nebo česká, je totiž z hlediska syntaxe úplně fuk.

I když nevědí, co činí

Tvrdit, že by novela zákona o matrikách předběhla vývoj jazyka, pak není košer především proto, že přirozenému vývoji jazyka stojí v cestě právě jeho současné znění. Že by nějaká část veřejnosti hodně chtěla nepřechylovat, můžeme dokumentovat například na článcích z Naší řeči. V těch lidé z Ústavu pro jazyk český (mimo jiné obstarávají chod tamější jazykové poradny), reflektují problém s přechylováním jako živý nejen po roce 2000, kdy zákon o matrikách prvně nějaké nepřechylování umožnil, ale už v půlce devadesátých let.

Je sice pravda, že zákon se týká jen úřední komunikace a že bychom teoreticky v jakýchkoli jiných textech mohli přechylovat či nepřechylovat každý podle své libosti, respektu ke gramatice a k druhým – ale v praxi to takové není. Zkuste říct zaměstnavateli, že máte v občance Nováková, ale ať vám laskavě do vizitek a na výplatnici píše Novák. Respekt před matrikou máme i my, ostřílení redaktoři, kteří jinak přechýlíme opravdu skoro kohokoli. Takže teprve pokud se zákon o matrikách změní, bude přirozenému jazykovému vývoji dán průchod. Pravděpodobně půjde (otázka je jak daleko) směrem, který mně osobně fakt bude proti srsti. Ale bude to stav pro všecky důstojnější než stav, kvůli kterému si někdo mění národnost třeba na eskymáckou. Což vám poradí v každém mimibazaru a fakticky se to děje.

Nezbývá mi než popřát Pirátům, aby se jim podařilo škrty Hany Válkové, zrovnoprávňující ženy navzájem, do zákona dostat. Ať už k tomu mají jakékoli důvody, výsledek bude správně. Beztak to neznamená, že si všecky ženy nebo jejich většina zvolí nepřechýlené jméno. A každou, která o tom bude uvažovat, bych rád varoval, že neví, co činí, že je to od ní nehezké vůči češtině, nekolegiální vůči redaktorům a korektorům a že je to životní chyba. V praxi budu samozřejmě dál vesele přechylovat. Tedy… minimálně cizí jména. Uvidíme. Zatím jsem si to vlastně snad ani pořádně nevyzkoušel, o Emmě Smetaně jsem nepsal.