Nemáme všichni stejné podmínky. Ženy by si měly spořit víc
Ženy žijí v průměru déle než muži, zároveň mají nižší výdělky a tím pádem i důchody. „Spoléhat se jen na penzi od státu není moudré, ale ani odkládání úspor do matrace není nejvhodnější strategií,“ upozorňuje finanční poradkyně Stanislava Lišková. Příprava na důchodový věk by navíc neměla být jen o úsporách.
Je mi skoro 40 let a na důchod si zatím nijak zvlášť nespořím. Asi mi řeknete, že je to špatně, že?
Máte nejvyšší čas s tím něco udělat. Čím dřív se začneme na období penze připravovat, tím samozřejmě lépe. V ideálním případě hned po dokončení studií, kdy máme před sebou 40 let aktivního života, během nichž můžeme pozvolna vytvářet potřebnou rezervu.
Zpravidla ale lidé začnou o zajištění na vlastní stáří uvažovat, až když mají důchod takzvaně na dohled. Slýchávám od klientů věty tytu: „Teď si nemůžu odkládat na penzi, mám hypotéku, mám malé děti. Není vhodná doba.“ Především ženy jsou na to specialistky. Nakupují dětem, spoří dětem, všechno dělají pro děti. A sebe upozaďují.
Muži k tomu přistupují jinak?
Neříkám, že muži by nepřemýšleli, jak zajistí potomky. Ale když jde o to, zda z přiškrceného rozpočtu odkládat něco málo stranou na nějakou spořící smlouvu, tak žena to udělá pro děti. A udělá to, i když je na mateřské dovolené. A dá tomu přednost před tím, aby si posílala peníze pro sebe na penzijko. Přitom právě ženy by se měly na stáří připravovat pečlivěji než jejich mužské protějšky.
Ve většině případů je to žena, kdo přizpůsobuje kariéru potřebám rodiny. A to se projeví na jejích nižších příjmech a v budoucnu ve formě nižšího důchodu od státu.
Proč?
V průměru se dožíváme vyššího věku, což znamená delší období, na které se musíme dostatečně zajistit. Navíc máme obecně nižší příjmy, a tudíž i nižší důchody. Stačí se podívat na údaje Českého statistického úřadu. Medián mezd činil ve třetím čtvrtletí loňského roku 32 979 korun. Jenže rozděleno podle pohlaví to bylo 35 086 korun u mužů, oproti 30 433 korunám, které si vydělávaly ženy.
Čím je ten rozdíl podle vás způsoben?
Těch faktorů je více. Jedním z nich je například péče o rodinu. Jakmile přijdou děti, zpravidla se jeden z partnerů přizpůsobí tomu, že školka zavírá ve čtyři odpoledne. V naprosté většině případů žena. Ne, že bych mezi klienty neměla chlapy, kteří šli na mateřskou dovolenou. Ale jedná se o malé procento. V naprosté většině případů je to z rodičovského páru žena, kdo přizpůsobuje kariéru potřebám rodiny. A to se projeví na jejích nižších příjmech a v budoucnu ve formě nižšího důchodu od státu. Můžeme polemizovat, zda je to fér, diskutovat o tom, jaká je rodinná politika státu, ale zkrátka čistě ekonomicky nemáme všichni stejné podmínky a je zbytečné před tím zavírat oči. Naopak je potřeba si to uvědomit a co nejdřív řešit.
Období mateřské a rodičovské nám s budoucím důchodem dělá co?
Započítává se jako odpracované. Až 4 roky na jedno dítě. Příjem se nezohledňuje, což je vlastně dobře, protože tím pádem ten průměrný výdělek neklesá. Druhý rodič, nejčastěji tedy muž, se ale v tom samém období může kariérně posouvat dál. Jinými slovy on se posouvá, ona stagnuje.
Vnucuje se myšlenka, zda by tedy „on“ neměl „jí“ na spoření přispívat.
Pojďme se na to podívat jinak. Pokud se dva rozhodnou založit rodinu a domluví se na tom, kdo bude mít jakou roli, kdo chodí do práce a vydělává peníze, kdo pracuje doma a věnuje se dítěti, tak se stávají jednou ekonomickou jednotkou. A z tohoto pohledu je logické, že se ze společných peněz spoří oběma. V praxi se bohužel s tímto postojem setkávám méně, než bych čekala. Je to vždy o nastavení v rámci ekonomiky konkrétního vztahu. A je to i na té ženě, aby tímto směrem uvažovala a s partnerem to řešila. Opět jsme u toho, aby uměla myslet i na sebe.
Stanislava Lišková
Ve financích působí 16 let a po celou dobu se věnuje finančnímu poradenství a plánování. Vzdělání získala na postgraduálním studiu na Mendelově univerzitě v Brně, v roce 2016 získala prestižní evropský certifikát EFA. V současné době je ředitelkou nejúspěšnější pobočky Partners market v ČR.
Příprava na důchodový věk by obecně neměla být jen o úsporách. Důchodový systém u nás má 2 pilíře, ale určitě je dobré přemýšlet i o dalších. Takovým pilířem můžou být dobře vychované děti, které v budoucnu rodičům pomohou. Dalším zamyšlení, jaký alternativní zdroj příjmů můžu v pozdějším věku mít. Čím bych si mohla přivydělávat, až mi ubude fyzických sil. Umím třeba nějaký jazyk, mohla bych překládat? Nebo můžu plést svetříky a prodávat je na internetu? S tím souvisí i potřeba neuzavírat se před novinkami. Postoj typu – tohle za nás nebylo potřeba, to se učit nebudu – je sebedestruktivní. Technologický vývoj a pokrok jde neskutečně dopředu. Pozor, aby vám neujel vlak. Ve věku 70 let se už cokoliv jen těžko dohání. Je potřeba začít daleko dřív přemýšlet, jak a z čeho bych mohla ve stáří žít.
A konkrétně to spoření pojmout jak? Kolik si dávat takzvaně stranou?
Obecné pravidlo selského rozumu říká, že 10 % příjmu bychom si vždy měli odkládat na důchod. A to platí pro muže i ženy. Je to strašně jednoduché a zapamatovatelné, pro začátek to stačí. Před zavedením průběžného penzijního systému se naši předci museli spoléhat na vlastní úspory a pomoc dětí. Naše současná společnost je bohužel stále ještě zatížená postojem „stát se postará“, jakožto důsledkem minulého režimu, který mimochodem trval 40 let. Ale jak dlouho se na to chceme vymlouvat? Dalších 30 let? Je třeba se vrátit k finanční gramotnosti, k osobní odpovědnosti. Není možné všechno házet na stát. Respektive není to rozumné, stát není dobrý hospodář a udržitelnost současného důchodového systému je samostatnou kapitolou.
Kam těch 10 % odkládat? Na běžném účtu úspory požírá inflace. Většinu laiků asi napadne důchodové spoření. Je to správná cesta?
Takzvané doplňkové penzijní spoření, zapadá do strategie spoření na důchod velice hezky. Ovšem pozor, nezaměňovat se starým typem penzijka, tedy „penzijním připojištěním“. To se uzavíralo do konce roku 2012 a stále ještě ho má většina spořících. Funguje na principu investic do takzvaných transformovaných fondů, u nichž se jako výhoda na první pohled tváří garance takzvané pozitivní nuly. Ve skutečnosti jde o jejich největší slabinu. Transformované fondy musí ze zákona investovat velmi konzervativně, tudíž mají minimální zhodnocení, natož aby porazily inflaci. A příspěvek od státu a zaměstnavatele je sice fajn, ale ten se vztahuje jen k částce, kterou měsíčně posíláte. To, co už tam máte naspořeno se znehodnocuje. Jinými slovy absolutní číslo vypadá stále dobře, reálná hodnota úspor se rozpouští jako sněhulák.
A u toho nového typu, tedy doplňkového penzijního spoření?
Tam jde o takzvané účastnické fondy. I v jejich případě vzniká nárok na příspěvky od státu a možnost příspěvku zaměstnavatele, ale na rozdíl od transformovaných penzijních fondů u nich není garantováno to nezáporné zhodnocení. Doplňkové penzijní spoření vlastně funguje jako investování do podílových fondů a umožňuje i dynamičtější, a tudíž potenciálně výnosnější investiční strategie. Stát navíc penzijní společnosti poměrně hodně přiškrtil ohledně toho, co si mohou účtovat za správu. Takže je to vlastně i levné.
Když mám starý typ penzijka, můžu ho vyměnit za nový?
Ano, lze zažádat o převedení do doplňkového penzijního spoření. Přechod je zdarma a o státní podporu obdrženou po dobu trvání staré smlouvy nepřijdete. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že tisícovkou posílanou na penzijko to celé nevyřeším.
Měla bych tedy i investovat? A jakou formou, když se v tom vůbec nevyznám?
Když tu problematiku hodně zobecníme a zjednodušíme, tak pro běžného retailového klienta je nejrozumnější cestou investování do podílových fondů. Univerzální návod vyhovující všem ale samozřejmě neexistuje. Investici je vždy třeba nastavit dle individuální situace investora, vzít v potaz mnoho faktorů, zvolit správnou míru rizika.
Obecně platí pravidlo investičního trojúhelníku se třemi vrcholy – výnosem, likviditou, neboli dostupností těch peněz, a jistotou, respektive mírou rizika. A každý laik by chtěl ideálně všechny vrcholy najednou. Smutná zpráva je, že můžete mít vždy maximálně dva. Když máte likviditu a jistotu, nemůžete počítat s výnosem. To je kategorie běžného účtu se státem garantovaným pojištěním vkladů a okamžitou dostupností peněz, které se na něm ale zároveň postupem času znehodnocují.
Pokud chci výnos, musím jít do rizika…
Ano. A zásadní otázka zní, do jak velkého. Stěžejní je diverzifikace, česky rozložení rizika. Vsadím-li na dluhopisy jedné jediné firmy, riskuji, že o celou investici přijdu. Jsem ale v jiné situaci, když investuji do fondu, který má nakoupené dluhopisy velké řady společností. Když má některá z nich problémy, ty ostatní mi mou investici takzvaně podrží.
Máte vyřešené finanční zajištění na penzi?
A úplně jiná věc je riziko kolísání trhu. Pro příklad nemusíme daleko do historie: Březen 2020, vypukla pandemie a s ní panika, že svět už nikdy nebude jako dřív, letadla už nikdy nevzlétnou a tak dále. Akciové trhy šly o 30 % dolů. Jenže do půl roku se to opět zvedlo a kdo měl zainvestováno, při poklesu vydržel, nevybral, tak skončil v plusu. A kdo po tuto dobu pokračoval v pravidelném investování, tak ty krizové měsíce nakupoval za nízké ceny a na konci roku 2020 byl také v plusu. V rámci dlouhodobého investičního horizontu bývá riziko kolísání trhu zcela přijatelné. A když je řeč o spoření na důchod, tak jde o náš nejdelší investiční horizont.
Ale teď opravdu hodně zjednodušujeme. Laikům určitě doporučuji obrátit se na kvalitního finanční poradce.
Jak ho ale poznat?
Částečně napoví doporučení. Ale skutečnost, že je nějaký jiný laik spokojen se službami konkrétního poradce, ještě neznamená, že je ten poradce skutečně schopný. Dalším ukazatelem je evropský certifikát EFA, který rozhodně není snadné získat a pro klienta je určitou zárukou dostatečné odbornosti daného poradce. Zas vám ale neřekne mnoho o jeho lidských kvalitách. Doba fungování na trhu také ledacos značí, pověst si v našem oboru zkazíte jen jednou. Dále široké portfolio – nemělo by jít zástupce jedné konkrétní banky či investiční společnosti, protože ten vám těžko řekne, abyste šli jinam, že tam dostanete výhodnější úrok. Hledala bych tedy člověka, který splňuje toto všechno najednou.
Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem – společností Partners.
