Znásilnění jako válečná zbraň i nástroj genocidy. Co mají společného zvěrstva v Buči, Rwandě nebo Sýrii?
Ve válkách se znásilňuje. Není to náhoda, je to válečná zbraň stejně jako kulomet nebo granát. Většina žen o svém utrpení ale nepromluví. Medializovány bývají ty nejextrémnější případy, ve kterých dominuje brutalita nebo etnická nenávist. Tresty padají výjimečně. A ty miliony žen, kterým válka zničila zbytek života, tu zůstávají jako němá mementa.
Ševčenkov. Ukrajinská vesnice na předměstí Kyjeva. Tady třiatřicetiletá Natalya žila se svým mužem a čtyřletým synem svůj obyčejný život. Pak ale Rusko napadlo Ukrajinu a jejich dům se ocitl v cestě ruské armádě, která se vydala dobýt Kyjev. Byl začátek března, stmívalo se a zahradou se rozlehl hluk. Pes neštěkal, toho ruští vojáci zabili už ráno, když přišli do domu rabovat. Tak svůj příběh popsala korespondentce britského deníku The Times mladá žena, jejíž jméno bylo z pochopitelných důvodů změněno.
