Pronájem ženského těla a děti na zakázku. Náhradní mateřství u nás nemá jasná pravidla a může fungovat jako byznys s lidmi
Řešit neplodnost pomocí náhradního mateřství je u nás stále populárnější. Pro bezdětné páry toužící po dítěti je surogátní mateřství spása. Odpůrci a odpůrkyně ale upozorňují na etické a právní nejasnosti. Dostatečně chráněni nejsou děti, rodiče ani ženy, které se stávají náhradními matkami.
„Duši neprodám, ale dítě vám za odměnu ráda porodím,“ psalo se v tuzemských médiích koncem roku 2016. Šlo o reakce na dokument s názvem Duši neprodám režisérky Evy Tomanové, která si dala za cíl otevřít téma náhradního mateřství. Surogátní mateřství je jednou z metod asistované reprodukce pro osoby s jasně definovanými zdravotními problémy, kterým může pomoci mít své vlastní děti.
Co není zakázáno, je povoleno
V praxi se nejvíce používá metoda převedení embrya do dělohy náhradní matky za použití vajíčka biologické matky a spermatu biologického otce. V takovém případě mají genetickou vazbu k dítěti oba rodiče, za matku je však ze zákona považována žena, která dítě porodí, tedy matka náhradní. Ta za prokázanou službu podle platných zákonů nesmí dostat finanční odměnu, pouze kompenzaci spojenou s těhotenstvím a následným porodem.
Medicínské indikace, které vedou ženu, potažmo pár k vyhledání surogátní matky, mohou být různé a existuje jich celá řada. Mezi ty nejčastější patří vrozené vývojové vady, kvůli nimž žena nemá funkční dělohu, stavy po operativním odstranění dělohy či srůsty v dutině děložní, které již nelze léčit pomocí operace.
„Z medicínského hlediska se nejedná o složitý léčebný zákrok, avšak z pohledu etického, právního a sociálního jde o proces velmi složitý, který přináší řadu úskalí pro biologické rodiče, náhradní matku a v neposlední řadě pro dítě,“ upozorňuje David Rumpík z Kliniky reprodukční medicíny ve Zlíně. Dokumentaristka Tomanová se ve filmu díky výběru příběhů tří náhradních matek dotýká zmiňovaných sporných oblastí, které zasahují do právního a sociálního systému i etických norem. Monika vstoupila do náhradního mateřství třikrát, aby finančně přilepšila svojí vlastní rodině. Studentce Nikole zase biologický otec vrátil dítě zpět s tím, že se o něj nemá kdo starat. Osudy těchto žen nutí k zamyšlení. Je náhradní mateřství přirozené? Jaké mají vstupující strany motivace? A co když se vyskytnou komplikace?
Pro náhradní mateřství dodnes chybí v České republice právní rámec. Právníci se odvolávají na to, že „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. Přímo náhradní mateřství tedy není v České republice specificky regulováno – a to, co regulováno je, se řídí stávajícími zákony občanského zákoníku.
Mělo by být u nás povoleno náhradní mateřství za úplatu?
Právních komplikací, které ze současné legislativní situace mohou vyplynout, je přitom celá řada. „Náhradní matka nemusí dát souhlas k přímému osvojení dítěte, což je jediná možnost, jak může být přiznáno rodičovství biologické matce. Jakákoliv dohoda, která by byla v tomto smyslu předem uzavřena mezi náhradní matkou a neplodným párem, by nebyla právně vynutitelná,“ líčí advokátka Blanka Müller, která se problematikou surogátního mateřství dlouhodobě zabývá. Heterosexuálních sezdaných párů, které ji vyhledávají za účelem právních konzultací, přitom není vůbec málo. Děje se tak zhruba jednou za měsíc.
Jiný kraj, jiný pohled na náhradní mateřství
Právní přístupy jednotlivých členských států Evropské unie se velmi liší a napříč státy nepanuje ohledně surogace shoda. Ve Spojeném království, Irsku, Dánsku, Belgii a Nizozemsku je altruistické náhradní mateřství legální, zatímco komerční náhradní mateřství je nelegální. Itálie, Španělsko, Francie, Německo či Finsko zákonem zakazují všechny formy náhradního mateřství, na Ukrajině je naopak legální jedno i druhé. Evropský parlament si je v celé věci poměrně jistý. V prosinci roku 2015 v jednom ze svých usnesení ve výroční zprávě o lidských právech a demokracii odsoudil praxi náhradního mateřství, která podle něj mimo jiné „podkopává lidskou důstojnost ženy, neboť její tělo a jeho reprodukční funkce jsou využívány jako zboží“.
Zveme vás na konferenci:
Na děravost tuzemského právního rámce poukázala na začátku června i kauza nazvaná „Operace Španěl“, při které se Praha stala epicentrem byznysu s dětmi „vyrobenými na zakázku“. Vše se mělo odehrávat na klinice v ukrajinském Charkově, jejíž provozovatelé verbovali ženy s nízkými příjmy do procesu náhradního mateřství s příslibem finanční odměny. Tyto ženy následně odjížděly rodit do Prahy, odkud si novorozené děti po porodu odváželi klienti – budoucí otcové – kamsi do světa. „Děti jsou vyráběny na zakázku a za úplatu, nejedná se zde primárně o poskytování služeb pro neplodné páry, které mají zdravotní komplikace a nemohou mít vlastní děti,“ potvrdil nedávno mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej pro Seznam Zprávy. Kauza pouze znovu ukázala, že podobný druh byznysu se v Čechách může odehrávat právě proto, že ohledně náhradního mateřství neexistuje jasná a pevná legislativa.
Navzdory různým právním přístupům k náhradnímu mateřství v rámci Evropy existují v členských státech Evropské unie společné sociálně-právní argumenty, které se snaží tento druh mateřství buď legitimizovat, nebo naopak zakázat. Zajímavá kritika náhradního mateřství je ta feministická, kterou do veřejného prostoru přináší třeba francouzská feministická skupina Coalition Internationale pour l’Abolition de la Maternité de Substitution. Mezinárodní organizace složená z feministických subjektů převážně z Francie a Španělska žádá opakovaně autority působící nejen v Evropském parlamentu o větší regulaci nebo úplné zrušení surogátního mateřství. Hlavní argumenty se opírají o to, že náhradní mateřství komercializuje ženská těla, podporuje prodej dětí, zvyšuje nerovnost mezi ženami a nesplňuje nároky na práva (tvrdí, že neexistuje právo na mateřství ani na děti) atd.
V jedné ze svých publikací také vyvrací mýtus o „volbě“ a tvrdí, že v systému ovládaném muži a rasismem je vykořisťovatelský prodej žen v náhradním mateřství stejně jako v prostituci ze své podstaty škodlivý – bohaté ženy si totiž nevybírají, zda se stanou náhradními matkami nebo prostitutkami. Zároveň koalice polemizuje i s pojmem „altruistické" náhradní mateřství, když si například žena osvojí dítě své sestry. Za altruismem může být snaha vyhovět požadavkům své rodiny, přátel nebo komunity.“ Takže jakou roli hraje náhradní mateřství v emancipaci žen?
Patnáct let bez pravidel
Příručka pro rodiče nově zpracovaná organizací Aperio uvádí, že kvůli jmenovaným důvodům se náhradní mateřství v České republice stále pohybuje v jakési šedé zóně. I kvůli tomu zde neexistují specializované agentury, které by pomáhaly s předvýběrem náhradní matky nebo jakkoliv ošetřovaly hladký průběh procesu – s výjimkou právního poradenství. Nicméně i přesto u nás do procesu vstupuje další strana – pracoviště asistované reprodukce, které na základě moderních poznatků v této oblasti dokáže proces úplné surogace zajistit. U nás tyto služby mohou páry vyhledat v Praze, Brně nebo ve Zlíně, kde se nachází zmiňovaná Klinika reprodukční medicíny, kde se s touto metodou v Česku začalo.
Když jsme se v roce 2004 rozhodli, že provedeme první cyklus náhradního mateřství, věděli jsme, že se pouštíme do velice složité problematiky.
Tato pracoviště však poskytují jen samotnou léčbu, nijak náhradní matky nezprostředkovávají a nevstupují do vztahu mezi genetickými rodiči a náhradní matkou. „Když jsme se na našem pracovišti v roce 2004 rozhodli, že provedeme první cyklus náhradního mateřství, věděli jsme, že se pouštíme do velice složité a kontroverzní problematiky,“ říká David Rumpík.
Uplynulo patnáct let a nyní se podle Rumpíka v odborných kruzích řeší, jak v České republice v otázce náhradního mateřství dál postupovat. „U náhradního mateřství je nezbytné důkladné pochopení právní situace a jurisdikce té které země, aby budoucí procesy adopce, jak právní, tak medicínské, byly komplexně vyřešeny,“ říká lékař. Je zřejmé, že etická samoregulace náhradního mateřství v jednotlivých IVF centrech přestává být dostačující.
