Čína začíná pociťovat důsledky drastické politiky jednoho dítěte

Pokles čínské populace souvisí s velmi nízkou porodností, která se aktuálně pohybuje kolem 1,1 dítěte na ženu, což je výrazně pod hranicí nutnou k obnovování populace. Pokles čínské porodnosti spočívá v kombinaci dlouhodobých vládních politik a společensko-ekonomických a kulturních změn, kterými země prošla od poloviny minulého století. Čínští lídři předpokládali, že kontinuální růst populace znemožní ekonomický vývoj země, jejíž HDP se v době svého založení v roce 1949 nacházelo spíše na úrovni afrických zemí. Čínská vláda tedy postupně usilovala o snížení růstu čínské populace, což se nakonec přelilo do velmi striktního omezování počtu dětí, které mohly čínské rodiny vychovávat.

Čína aktuálně čelí podobným společenským trendům jako řada vyspělých zemí. Lidé obecně později vstupují do manželství, děti mají později a mají jich méně. Mladí lidé se v Číně potýkají s vysokou nezaměstnaností, vysokými cenami bydlení, vysokou finanční náročností výchovy a vzdělání dítěte a zároveň také s omezenou dostupností péče o děti a omezenými podmínkami v zaměstnání. Podle výzkumů je navíc výchova dětí v Číně považována za finančně druhou nejnáročnější na světě, hned po Jižní Koreji.

V 60. letech Čína nastartovala pilotní projekty v některých oblastech a v 70. letech se zavedla politika „později, déle, méně“, která měla motivovat, aby lidé vstupovali do manželství později, měli děti s větším časovým odstupem a měli jich méně, ideálně dvě. V 70. letech se tak zvýšil věk pro uzavření manželství na 23 let pro ženy a 25 let pro muže. Vláda podporovala přístup žen k antikoncepci a dalším metodám kontroly početí a také vzdělání vesnických lékařů, čímž se zlepšila dostupnost lékařské péče. V průběhu těchto dvou desetiletí došlo k prudkému poklesu porodnosti. Zatímco v roce 1963 připadalo na jednu ženu průměrně 7,5 dítěte, v roce 1980 tomu to bylo pouze 2,7 dítěte.