V IT berou všechny! Na tom nic není!
Titulní větu jsem v posledních letech slyšel opakovaně, často v situaci, kdy měla poskytnout všespásnou odpověď na něčí problém. Nemůžeš najít práci? Jdi do IT! Máš málo peněz? Jdi do IT! Tato dobrá rada má několik drobných problémů. Prvním z nich je, že není pravdivá – a to hned na mnoha úrovních. Tím druhým, který dokáže definitivně zmást situaci, je pak fakt, že za určitých podmínek pravdivou být může.
Už úvodní termín „IT“ je totiž výrazně zavádějící. Nic jako „IT“ totiž neexistuje už dávno. Doba, kdy tato kouzelná zkratka znamenala sálový počítač, děrný štítek a ctihodného inženýra už je dávno pryč, byť mnozí ctihodní inženýři to odmítají přijmout. Svět „IT“ je totiž dnes neuvěřitelně pestrý.
Můžete programovat. A to v nejrůznějších jazycích, příchutích a určení – mobilní aplikace, cloudové aplikace, webové aplikace… Hlad po lepší pasti na myši, která už jistě vyřeší všechny problémy, je neukojitelný. Z ničeho vytvoříte něco, jako když mág napíše kouzelnou formuli na pergamen.
Někdo taky musí postavit infrastrukturu, na které všechny ty programy poběží. Někdo, kdo zná sítě, jejich architekturu, práci s identitami, integrace, rozhraní, a umí chaosu vtisknout řád. Takový šelmostroj je také třeba spravovat, udržovat v chodu, oprašovat a nevyhnutelně i vylepšovat, ladit, a když přijde ten správný čas, odeslat do křemíkového nebe. To je práce pro lidi, jejichž největším uspokojením je moci s klidem říct, že „po dobu mé služby se nic zvláštního nestalo“.
Jen pro matematické talenty?
„Vize vštěpovaná nám naším školstvím a obecně sdílená napříč laickou veřejností je taková, že „IT“ jaksi mlhavě souvisí s matematikou, a kdo ji neumí a nerozumí jí, je navždy vyloučen z možnosti jakkoliv s počítači pracovat a „do IT“ proniknout. Vize je to jednak neurčitá, jednak chybná – oblastí, kdy je třeba cokoliv nad rámec trojčlenky a kupeckých počtů, je v „IT“ jen velmi málo a jsou úzce specializované. Neříkám, že neexistují, ale škody, které tato mentalita páchá na lidech, jsou jedny z nejhorších.“
A naposledy se můžete postavit do role obránců. Nejsou na internetu všichni lidé hodní, někteří jsou, považte, docela i zlí – chtějí vaše data, identity, peníze. Chtějí škodit a sledují tím svůj zisk nebo jen pochybnou zábavu. Takže je třeba těch, kteří se jim postaví a povedou s nimi boj – hezky zblízka, člověk proti člověku, ego proti egu.
Každá z nastíněných specializací se dále fraktálově tříští a představuje souhrn znalostí a dovedností, které někdo potřebuje – a za které někdo zaplatí. Nemluvě o ostrém řezu mezi těmi, kteří se o „IT“ starají pro dobro jejich vlastní organizace a těmi, kteří „dělají byznys“ a nabízí své služby těm, kdo zaplatí. Protože nehledáte pistole, ale pistolníky.
Pokud někdo mluví o IT jako o homogenním oboru nebo jednoduché kariérní volbě, zjednodušuje za únosnou mez – nebo neví, o čem mluví.
Berou všechny!
Ano, celosvětově i lokálně v České republice platí, že lidí v „IT“ je nedostatek, poptávka setrvale převyšuje nabídku, a to víceméně bez ohledu na specializaci. Tyto nůžky se navíc nadále rozevírají a přes veškeré státní i komerční snahy se nezdá, že by měl nárůst převisu byť jen zpomalit.
Přesto ale neplatí, že „berou všechny“, a zejména pro člověka, který to slyší v hospodě nebo čte na Facebooku od přátel jako univerzální dobrou radu do života – a kterému se stále nedaří „do IT“ proniknout –, to může být zraňující, nepochopitelné a celkově škodlivé. Taková dobrá rada je totiž radou hraběcí, asi jako „nebuď chudý“ nebo „pracuj na svém informační gramotnosti“ či „tak se uklidni!“ (a nikdy nikomu nepomohla).
Firmy by totiž opravdu braly všechny, ale všechny, pro které dokáží najít použití. Což vyžaduje netriviální základní použitelné dovednosti. Ano, firma ráda vezme juniorního Java programátora nebo zaměstná klidně dvacet odborníků na kybernetickou bezpečnost – ale pokud není člověk vybaven ničím víc než dobrou radou, má smůlu.
IT totiž není žádná zářná země tam někde za duhou, jde o obor lidské činnosti jako každý jiný, kde cílem je vytvářet hodnotu – ideálně takovou, kterou lze vyčíslit penězi. Za to, že takovou hodnotu umíte vytvořit, vám bude firma platit. Což ale znamená, že člověk buď nějakou takto zhodnotitelnou dovednost musí mít, nebo že firma musí investovat do budoucího potenciálu – tedy, že dostatečně krátce po nástupu (nejčastěji ohraničeno zkušební dobou) dokáže člověk hodnotu začít vytvářet alespoň v míře přesahující výplatu. Cokoliv víc je z pohledu firem čirý altruismus nebo investice.
Člověk, který není v oblasti IT začátečník, ale je doslova na nule, stojí před obrovským binárním skokem víry – z nuly k „něčemu“. To není vůbec lehká a komfortní situace a úspěch není zdaleka tak zaručený, jak by se mohlo zdát někomu, kdo úspěšně skočil už před deseti lety.
Na tom nic není!
Ale kdo se ani neodrazí ke skoku, tak nikdy nezjistí, jestli tam vepředu je pád do propasti, nebo rozlet do oblak. A ta dobrá zpráva je, že dnes je pro odhodlaného člověka k dispozici nepřeberné množství kvalitních informací zdarma. Počítač sice nějaké peníze stojí, ale zdaleka nejde o investici srovnatelnou byť jen s vybavením řezbářské dílny, a mnoho softwaru je k dispozici zdarma.
A tak zůstávají jen tři hlavní překážky na cestě k co nejúspěšnějšímu pokusu o nástup do kariéry v IT, ať z pohledu čerstvě absolvujících studentů, tak lidí, kteří svůj současný obor chtějí změnit. Jsou to čas, vytrvalost a navigace.
Pro úvodní získání dovedností prakticky v libovolné specializaci IT si troufnu odhadnout, že je třeba 6 měsíců času. To nevypadá jako moc, ale jde opravdu o 6 měsíců plné soustředěné pozornosti a investovaného úsilí podle systematického plánu. 40 hodin týdně, 6 měsíců. Pro někoho to může být luxus kariérní přestávky, na který si naspořil, ale pro jiného časová investice těžko slučitelná se starostí o rodinu a udržením současné práce, která platí složenky. A samozřejmě platí, že jde o systemické úsilí – brouzdání inspirativními YouTube videi a success stories na Instagramu se nepočítá.
Past na Juniora
Spíš než na úsměvy laskavých lektorů nebo veselou mobilní aplikaci se nalaďte na půlroční studijní zápřah ve svém volném čase, prošpikovaný praktickými cvičeními a zakončený vlastním projektem, jenž si od začátku do konce navrhnete. Připravte se psychicky na desítky pohovorů. Mějte v rodinném rozpočtu dostatečnou zálohu, kdyby se to protáhlo, nebo si najděte dlouhodobě udržitelný systém vzdělávání se po večerech.
Honza Javorek o tom, co můžete čekat, pokud uvažujete o kariérní změně
Vydržet a pokračovat v budování znalostí z nuly, za situace, kdy je člověk unavený, má pocit, že „ve svém věku“ už to nemá zapotřebí – to je ve skutečnosti nejtěžší test. Jen málo z disciplín IT by se dalo popsat přirovnáním k „raketové vědě“. Jde daleko častěji o řemeslo, které si lze osvojit, a sadu dovedností, které je třeba získat, procvičovat a rozvíjet. Jenže co je zábavné a fascinující pro toho, kdo už v oboru je, má své základy, jistoty, a může se zaměřovat na cool novinky, je na míle vzdálené od reality někoho, kdo zápasí právě s těmi základy a má pocit, že je hloupější než kdokoliv z úspěšných kamarádů. Zejména úvodní dril dokáže být velmi nevděčný a často vede k zrádné pasti „programování mi nešlo, zkusím web design – a když to neklapne, ještě pořád je tu datová analýza“. Neustálé změny zaměření vedou jen k tomu, že ty otravné a těžké začátky prochází člověk pořád dokola, aniž by se dostal k minimální požadované kvalifikaci pro „proražení do IT“.
A tady je prostor pro navigátora. Protože pro člověka s nulovými znalostmi je snaha zjistit, „co by mě tak mohlo bavit a co by mi mohlo jít“, velmi matoucí a náhodné googlení a přebírání se informacemi zastaralými, zavádějícími nebo rovnou lživými, může být vyčerpávající a k cíli nevedoucí. Zároveň tím, že neexistuje nic jako „vlohy na programování“ nebo „vrozený talent na administraci Oracle databází“, je marné zkoušet najít tu jednu dokonalou specializaci.
Co je ale možné a co mohu vřele doporučit tomu, kdo se o vstup do IT snaží: Najděte si někoho, klidně několik přátel, z různých oborů IT – a zeptejte se jich na to, co dělají. Jak začínali, jakou vidí budoucnost, na co si dát pozor – a co je nejlepší kniha nebo web s radami, kde začít. Zužte svůj výběr na dvě až tři oblasti, a dejte třeba týden tomu, že skutečně poctivě projdete doporučený materiál. Dá vám to lepší představu a startovní pozici než panické klikání na další a další odkazy vedoucí do králičích nor.
A moje doporučení pro ty, kteří rozdávají dobré rady typu „do IT berou každýho, to nic není!“. Nedělejte to. Místo toho zkuste být navigátory pro ty, kterým takto radíte.
Navzdory všem zmíněným úskalím a komplikacím může být kariéra v IT naplňující, zábavná, dobře placená a s budoucností – a vstup do oboru je možný. Bariéry jsou nízko a všechny dostupné nástroje jsou k dispozici. Jen to není kouzelný recept na štěstí, není to cheat do počítačové hry života. Je to možnost, ale musíte mít plán, odhodlání a trochu chuti do rizika.
